Smrt, to, jak k nám smrt přichází, je obsaženo i v této vzpomínce. Jako by smrt byla cosi všudypřítomného. Jako by tu byla se vším všudy, ve vzpomínce na to, co už se stalo, i na to, co teprve přijde, jako by byla nakupenými jary minulých let i jarem, které nadchází, a zároveň lístkem na stromě, který se chystá vyrašit a pobýt tu s námi. A stejně tak je onou hvězdou, která zazářila před sto sedmdesáti milióny let a která byla hodinu se stejnou přesností, s jakou vyraší onen lístek v určitou hodinu denní. Smrt je přítomna i v tomhle, v onom pomyšlení, že bychom si ji nemuseli uvědomit.