Psaní je pro mne především činností, jejíž výsledek mne sice málokdy uspokojí, ale jejíž proces mi poskytuje čistou radost. Připravuji se na ně s očekáváním, a abych si potěšení ještě zvýšila, dovoluji si za zvlášť příznivých okolností odsouvat začátek práce a prodlužovat stav napětí, který je mi velmi příjemný… Stav příprav je plný vzrušení, očekávání a naděje a rozplyne se v okamžiku, kdy vezmu tužku do ruky. Mám totiž málokdy ucelenou představu o tom, co napíšu, ba mnohdy mi chybí i povšechný námět. Zato mi stačí útržek věty či jediné slovo, a ocitám se v tom. Slova mne vedou sama, jakoby bez mého přičinění, následuji je, podřízena jejich smyslu, zvuky, rytmu, jejich barvě a tomu, co nazývám jejich povahou.