Psaní začíná, jedině když je přístupem k onomu bodu, kde se nic neodhaluje, kde v nitru skrytosti je mluvení ještě stínem promluvy, řeči, která je ještě jen svým obrazem, obraznou řečí a řečí obrazného, řečí, kterou nikdo nemluví, šepotem nepřestávajícího neukončitelného, jemuž, pokud člověk nakonec chce být slyšen, je třeba vnutit ticho.