Standardně bývá hlavním hrdinou autor. Jdeme-li dále, máme možnost přemýšlet o tom, že hlavním hrdinou není toliko autor, ale spíše jeho podpis, fenomén podpisu. Základní vrstva říká pravdivě o autentickém podpisu, o identitě autora. Identický člověk ovšem ztrácí potřebu či nemá zapotřebí – anebo to prostě není nutné – nadále se představovat svým podpisem. V tomto okamžiku nám jde tedy o něco jiného. Z hlediska kvazitypologie či kvazigrafologie se pokusme vytipovat, o jaký koncept tohoto podpisu vlastně jde. Autorovu identitu jakožto jakkoli chápané ego můžeme prozatím ponechat v pozadí a věnujme se fenoménu podpisu, fenoménu hlavního hrdiny a jeho vlastnostem. Původně pokřtít jej posuneme na obekřtít jej. Obekřtěný hlavní hrdina jest podezřelý znak, symbol, ikonograficky možný či nemožný, působící prorostle. Nese své znamení, vyzařování.
       Často se hovoří o bodu nula. Je odintelektualizováno – odšroubováno, odideologizováno. Ani zima, ani teplo. Ryba je dokonale vykostěná, duše je fragmentarizována. Ani bohužel, ani bohudík.
       Potřeba teologie. V této chvíli chci uvažovat o pozitivní pochybnosti. „Tak jako se vznáší bublina nad vodou, tak i ty se vznášíš se mnou“ prorůstá ve velkou pozitivní SKEPTISCH, pokračuje TAUCHSKEPTISCH a posléze jako TAUCH-SKEPTISCHE LANGWEILE, neboli punkvální URWALD, jakési město pro minority. Lze mluvit o instalaci času, instalace času předpokládá aktivní askezi. Punkvální levitace připravuje novou existenci dimenze prázdna, i banalita má právo na duchovní život. Teorém je identický. Tréma inteligence se hlásí k ideji odpojeného vagónu, organizují se zbytečně inteligentní fakta. Imaginární rozhovor pokračuje slovem EN-ER-GIE, ambivalentní hudba v hausovém rytmu ovládá prostorové úseky, následuje postmoderní polibek, při kterém nic necítíme. Jsme outsideři? Působíme matným dojmem? Že by znamení debaklu? Gramofonové desky mlčí. Zvláště text písně Čtyři tuny jeden gram, život bude fajn k vyjádření nestačí. Jsou prostě umělci, kteří se totálně znemožňují, a jsou proto nešťastní, a jsou umělci, kteří se totálně znemožňují, a jsou proto šťastní. Budoucnost města je chápána jako syntetický relikt robustních podpisů, narozen v latexu, ortodoxní kazivo, vertikální nostalgie, křížová prognostika, dásně, psi. Obekřtěnci je přiřčeno Narozen v latexu v procesu proměňování. Slovo nuda jest spirituální kategorie, citově angažovaná, transparentní zevnitř. Odvrstvovaná ironie přestává být zvolna kódem a obléká svou indiferentní nahotu. Každé individuální parketě se vrací její sebevědomí. Létající koberec je prostě létající koberec. Imaginární koncept vystupuje z programu vývojové encyklopedie, informace ztrácí svou paměť a přestává vykrádat svou kuklu. Filozofie neúspěchu je označována za filozofii neúspěchu. Následuje radost podezřelého; ve znamení Vah lze vidět – řekněme estetické bytí. Tedy je-li vše v jednom, není ani, ani.