Ivan Palacký, Filip Cenek: Koberce, záclony

Galerie U Dobrého pastýře
13/4 – 25/5 2011 (pondělí až pátek 10–18 hod.)
Zahájení v úterý 12. dubna v 18 hod.; bez úvodního slova
Brněnské kulturní centrum, Radnická 4, Brno
Kurátorka Marika Kupková

Plánek výstavy, soupis prací, poznámky: http://intermedia.ffa.vutbr.cz/cc-schema-bkc.pdf   (PDF)
Dokumentace – A/V ukázky: http://intermedia.ffa.vutbr.cz/cc-samples-bkc   (link)
Dokumentace – fotografie: http://intermedia.ffa.vutbr.cz/cc-foto-bkc   (link)
Tisková zpráva (Marika Kupková): http://intermedia.ffa.vutbr.cz/cc-tiskova-zprava-bkc.pdf   (PDF)
Recenze (Martin Mazanec): http://intermedia.ffa.vutbr.cz/koberce-zaclony-a-ciste-pradlo   (link)
 English – exhibition plan, notes about the works:   http://intermedia.ffa.vutbr.cz/cc-bkc-english.pdf   (PDF)
Odkazy (DVD, texty ad.): http://intermedia.ffa.vutbr.cz/carpets-curtains   (link)
■
Koberce, záclony je především název pro živý pódiový projekt improvizované synergie abstraktních zvuků a obrazu. V tomto výjimečném případě uvedou Ivan Palacký (zvuk) a Filip Cenek (obraz) jak dokumentaci svého posledního programu, založeného na manipulaci se zvuky vody, tak i instalaci, ve které představí svou extrémně pomalou cestu do zdrojových kódů obou zkoumaných médií. — Práce se zvukem si tentokrát bere inspiraci z vizuální oblasti a připomíná zírání do autostereoskopických obrázků: těch obdélníků, které jsou na první pohled jenom shlukem chaotického tečkování, ale za určitých okolností (pohled „za“ obrázek) vystoupí ze změti bodů a kolotání šedých plošek trojrozměrný objekt. — Stejně tak i uprostřed navrstvených terénních nahrávek, není-li sluch zaostřen do určitého bodu, ucho vnořený zvuk nerozpozná a celá kompozice zůstane jen plochým šedým hlukem. Přehráváme-li ovšem nahrávku zpracovanou metodou „zvukové intarzie“ na rozličných aparaturách, všimneme si přirozeně různé míry zaostření: jednou jsou vetknuté zvuky transparentní a vystupují zřetelně nad hladinu, podruhé je slyšíme natolik nezřetelně, že se přirozeně ptáme: „Je to tam vůbec?“ — Marika Kupková