Společný audiovizuální projekt Koberce, záclony Ivana Palackého a Filipa Cenka existuje v různých vývojových etapách již od roku 2003. Jedná se o živý performativní akt s manipulovaným obrazem a zvukem, přičemž záznam těchto akcí (propojení zvuku a obrazu) je vyústěním přirozeně se utvářejícího archivu společných improvizací.
Ivan Palacký je zástupcem elektroakustické scény – během svých vystoupení využívá amplifikovaný pletací stroj Dopleta 180, věnuje se práci se zvukovými kolážemi, podobně jako manipulaci zvukových deníkových záznamů nebo zvukové „analýze“ pomocí fotovoltaických nástrojů. Palacký vystupuje často samostatně nebo, pro tuto poměrně konzistentní mezinárodní scénu typicky, v krátkodobých improvizačních spojeních, kdy je motivací často jen jednorázové zvukové setkání.
Vizuální umělec Filip Cenek aka VJ Věra Lukášova se v poslední dekádě VJingu, živé animaci – a obecněji instalační manipulaci s pohyblivými obrazy se snahou o technologickou a obsahovou interpretaci jejich paměti – věnuje poměrně intenzivně. V oblasti živé vizuální performance vyzkoušel různorodé technologické přístupy během dlouhodobějších i krátkodobých spoluprací jak s hudebními projekty, tak ostatními umělci. Koberce, záclony jsou v tomto ohledu asi nejsoustředěnějším projektem obou tvůrců, jenž po několika pomlkách v aktivitě vyústil ve vydání dvou DVD (2006, 2008), v účast na filmových i výtvarných přehlídkách a v tomto roce i v samostatnou výstavu v brněnské Galerii U Dobrého pastýře. Výstava nazvaná jednoduše Koberce, záclony (Palacký & Cenek) byla Filipem Cenkem rozdělena do tří (téměř historizujícím způsobem pojatých) etap: záclony, koberce a blackout/stereo. Každá z fází názvem odkazuje na odlišné způsoby manipulace s obrazem, což samo o sobě zpětně zpřehledňuje spolupráci v rámci projektu. Lépe se odhaluje i autorský přístup obou aktérů: jejich sdílení obrazů a zvuků je po celou dobu jen jedním z dílčích výstupů ve vlastní tvorbě, která má i další formy prezentace (zmíněná samostatná vystoupení, výstavy a instalace ad.). Podobně jako lze kontextualizovat předloženou linearitu vývoje v tvorbě projektu Koberce, záclony, tak by šlo tvorbu obou autorů vnímat i naprosto odděleně, k čemuž i sama výstava otevřeně vybízí. V první místnosti divák narazil jen na řadu zavěšených sluchátek, jejichž pomocí bylo možno vyslechnout Palackého skladby z let 2005–2008. Jakási první syntéza mezi obrazem a zvukem byla schována uprostřed místnosti, kde byla polička s postarším monitorem, v kterém běžela část živého vystoupení z roku 2004. Tato instalačně zaprášená místnost se „záclonami“ odkazovala k období let 2003–2005 a k „efektu muchlajících se záclon/obrazů, který je vyvolán podsouváním několika fotografií jako zdroje (v reálném čase koncertu) zpomalovaného videa“. Druhá dusná místnost – tentokrát s „koberci“ (2004–2009) – držela rysy archaičnosti v instalaci pomocí bílých soklů, s jejich postupně se rozpadajícím významem (například podložka/poduška pod sluchátka u minimalizované projekce). Šlo o „efekt tkaného koberce (pohyblivého obrazu rozplétaného do řádků). Hustota příčného řezu videem (slit-scanový pohled minulostí) je v reálném čase provádění ovlivňována charakterem zvuku“. Časová posloupnost byla dodržena i v třetí místnosti, kde již nedochází k revizi vzpomínek, ale k současnému propojení mezi Palackým & Cenkem. Jedná se o práci se „spojitým světlem diaprojekce, doprovázené hrou na fotovoltaické nástroje“. Aktuální období mezi lety 2008–2011 nazývá Filip Cenek „Blackout/stereo“ a funkčně vystihuje moment v nahodilosti propojení jak obrazů, tak zvuku během instalace. Nejde již o tvary elektronického pohyblivého obrazu, které vznikají v závislosti na zvuku a využitém softwaru, přičemž je prezentován jejich záznam. Jde o novotvar v propojení analogových děl Filipa Cenka se zvukovým doprovodem Ivana Palackého. V předchozích obdobích „záclon“ a „koberců“ Filip Cenek pracoval s elementy pohyblivého obrazu prostřednictvím nalezených fotografií nebo fragmentů z cizích děl, jejichž originál často nebyl divákovi během projekce ani ukázán. Současná tvorba jakoby civilních příběhů složených z textu a fotografií není nepodobná zvukovým terénním záznamům Ivana Palackého, které podléhají následné manipulaci. Strojová forma prezentace pomocí asynchronní „stereo-projekce“ dvojice karuselů se objevuje u Filipa Cenka od roku 2007 v samostatných nebo společných dílech s Terezou Sochorovou nebo Markétou Lisou. Podobně Ivan Palacký pracuje s fotovoltaickými nástroji nebo amplifikovaným pletacím strojem nezávisle na tvorbě ve společném projektu. V případě Koberců, záclon jde o momenty propojení obrazové a zvukové složky, pro které byl typický formát živého improvizovaného vystoupení. Dřívější ilustraci prázdných míst mezi dvojicí políček pohyblivého obrazu nebo řezy obrazovou sousledností v kombinaci se zvukem, na výstavě zprostředkovaly záměrně zaprášené textilie z předešlých období. Nahrazeny byly v poslední místnosti rozléhajícím se stereozvukem, který byl v přímé konfrontaci s intenzivním ruchem čtyř karuselů promítajícími nekonečnou smyčku dvojice příběhů s občasnými černými výpadky. Instalace závěrečné trojice děl tak fungovala podobně nepředvídatelně jako improvizace během živého hraní.

— Martin Mazanec (in: Cinepur č. 76, 2011, str. 22)

(Pozn. aut.: Citace jsou z poznámek Filipa Cenka v instalačním plánu k výstavě, kterou kurátorsky připravila Marika Kupková.
Galerie U Dobrého pastýře, Brněnské kulturní centrum, Brno, 13. 4. – 25. 5. 2011)
■
A/V ukázky z výstavy: http://intermedia.ffa.vutbr.cz/cc-samples-bkc   (link)
Fotodokumentace: http://intermedia.ffa.vutbr.cz/cc-foto-bkc   (link)
Info, pozvánka: http://intermedia.ffa.vutbr.cz/koberce-zaclony-bkc   (link)
Plánek výstavy, poznámky: http://intermedia.ffa.vutbr.cz/cc-schema-bkc.pdf   (PDF)
Odkazy (DVD, texty ad.): http://intermedia.ffa.vutbr.cz/carpets-curtains   (link)