Musíme vědět, že absolutní je zároveň nejisté. Konstatujeme, že dvě a dvě jsou čtyři – konstatujeme pravdu. Ale nemáme přitom žádný pocit pravdy. Máme tu jen intelektuální výkon. Avšak to, co je zdrojem největší pravdy, je současně možným zdrojem největšího omylu. Myšlenka vcítění obsahuje vždy ontologické riziko, neboť před námi otevírá problém schopnosti spolužití s našimi mýty, kde jde nikoli o vztah kompromisu, nýbrž o komplexní vztah dialogu, antagonismu i akceptace. Jsme jedinci utváření procesy, jež nám předcházely, náležíme jevům, jež nás přesahují a dosáhnou dál než my, ale prostřednictvím empatie a rizika sázky vlastního bytí máme možnost „vlastnit“ je také...