Přenáška je textový kompilát. Vytržením citací z jejich původního kontextu vznikl zcela nový spis, pokoušející se opsat jevy z bezprostřední perspektivy mladého (současného) umělce. Veřejné čtení Přenášky se uskutečnilo 4. června 2013. Text byl – doplněním o video (viz zde a zde), instalaci a promítání autorských poznámek – prezentován formou Výtvarného přednesu (Paul Klee).

— Šimon Kadlčák

        Motto

1. Posloupnost používáme jako druh logické struktury, kdy je budována na sebe navazující řada jednotlivých vztahů příčina – důsledek. Vše do sebe věrohodně zapadá. Diváka je třeba oprostit při sledování posloupnosti i od těch nejmenších pochybností. Příčinná stavba míří ke své pointě, kde však záměrným skrytím řešení vytváříme u diváka pocit nenaplnění. S posloupností můžeme pracovat také tím způsobem, že v každém uzlu způsobíme malou, těžko rozpoznatelnou logickou chybu. Jejím mnohonásobným sčítáním dojdeme zdánlivě správným postupem k neočekávanému a absurdnímu výsledku.

        1

2. Nemáme žádné racionální důvody věřit v objektivní realitu, ale stejně nemáme jinou možnost, než si počínat, jako by existovala.
3. Pouhý rozum nám neposkytuje důvod k životu, a život redukovaný uměle na svůj racionální model ztrácí svůj vlastní důvod, stává se absurdním.
4. Je načase připomenout, že základem chování každého živého organismu jsou jeho potravní strategie a sexuální chování. U sociálně organizovaných druhů se vyvíjí rovněž teritoriální chování a určitá hierarchie uvnitř skupiny, protože oba tyto faktory regulují přístup k potravě a k sexuálním partnerům. Udržení sociálních vztahů uvnitř skupiny i okolního teritoria vyžaduje trvalý boj. A protože život v trvalém konfliktu je náročný a rizikový, vyvíjí se u zvířat i člověka chování zástupné. Lze dokonce říci ritualizované. (...) Podle Leslieho Whitea je pojem kultura redukován na mimotělesnou formu lidské adaptace. Nový prvek – artefakt – je v tomto pojetí určen k tomu, aby byl vkládán mezi člověka a přírodu. Tato definice ale nesmí zapomínat, že kultura a její artefakty jsou neméně důležité při usměrnění vztahů uvnitř společnosti samotné. A protože pro udržení sociálních vztahů je základním vztahem komunikace, vyvíjejí se symboly jako komunikační prostředky.
5. Dřív bylo normální pracovat, vyrábět běžné věci. Pak tu byli nenormální lidé: šílenci a umělci. Dnes jsou všichni umělci a všichni jsou šílení. Žijeme v neurotické době a psychotické společnosti, v surrealistickém snu, který se stal skutečností. Všechno, co nám média ukazují, působí trochu jako surrealistický sen, koláž obrazů násilí, konzumu a touhy. Tak vypadá vše kolem nás (...).
6. Po Duchampovi je autorem definice umění především umělec.

        Intermezzo

7. Jak říká Kvašňák; až zazní píšťalka, startujte přímo na míč. První rada zní: Opakovat do zblbnutí to svoje. Druhá rada zní: Předbíhat ve frontě. Vysvětluji: Chci být umělec, rozhodnu se, že budu lepit na plátno krabičky od sirek. Nalepím jedno plátno – nikoho to nezajímá. Nalepím jich deset tisíc, a už to lidi zajímá. Opakuji to tak dlouho, dokud mě nezačnou plácat po rameni, že jsem umělec.
8. Tohle je jedna z možností – já sám ji ovšem nikdy nepoužívám.
9. Pravá velikost umělce může vyrůst jen z harmonie obou těch bytostí, které v něm žijí, umělce a člověka.
10. Golem si nemůže přečíst svůj šém. Cítí jen tu sílu z něho.
11. Jedině Číňan dokáže nakreslit čáru na obzoru.

        2

12. Kterýkoli předmět lze zbavit jeho užitné hodnoty a přivést ho k neužitečnosti, tedy učinit z něj ready-made, umělecké dílo, směnnou hodnotu. I celou realitu můžeme takto pojmout. Integrální realita nakonec není nic jiného než ready-made, skutečnost vržená na trh se skutečností.
13. U produktu krásného umění si musíme být vědomi, že je to umění a ne příroda, ale přece se musí zdát účelnost v jeho formě tak svobodná od jakékoli nucenosti libovolných pravidel, jako by to byl produkt pouhé přírody.
14. A zde je skutečně pěkná příležitost vytyčit racionální a historickou teorii krásy v protikladu k teorii jedinečného a absolutního krásna, dokázat, že krása je nevyhnutelně vždy podvojného složení, jakkoli je dojem, jejž vzbuzuje jednotný, neboť nesnáz rozeznat v tomto jednotném dojmu proměnlivé momenty krásy nikterak nevyvrací nezbytnou rozmanitost její skladby. Krásu tvoří jednak věčný a neměnný element, jehož podíl se určuje nesmírně těžce, a pak element relativní, nahodilý, jímž může být ať už střídavě nebo najednou například doba, móda, morálka nebo vášeň.
15. Současná tendence rovná se tendence ve stavu zániku.
16. Modernost, toť přechodnost, prchavost, nahodilost, polovina umění, jehož druhou půlí je věčnost a neměnnost.
17. Je těžké získat o tomto celku přehled, ať už se jedná o přírodu anebo o umění, a ještě těžší je zprostředkovat tento přehled někomu jinému.
18. Mluvení o umění nebude nikdy víc než stínem nevyslovitelného.

        3

19. Role umění ve společnosti je vychýlená, protože podporuje zkázonosné oddělení umění a života.
20. Mezi laiky a umělci se přece musí nacházet nějaká společná oblast, kde se jeden druhému přiblíží a odkud se umělec nebude nutně jevit jako cosi podivného.

        4

21. Naše životy se odvíjejí na pozadí měnících se obrazů, plynou uprostřed toku informací, obklopujících náš každodenní život. Celé tuny informací se nám podávají jako výrobky či pomáhají prodávat jiné věci. Světem kolují masy informací.
22. V současnosti intelektuálové jako strážci obecné vzdělanosti a kultury již neexistují, každý je specialistou. Ideje dnes nezprostředkovává intelektuál, ale internet.
23. Základním rysem nové kolektivnosti je diváctví, nejrozšířenějším postojem ke světu divákova pasivita. Protože k ovládnutí mozku stačí ovládnout oči a uši. Protože řeč a obraz skrývají pravdu lépe než mlčení.
24. I realita se přesunula do království strojů. Na monitorech, obrazovkách a filmových plátnech se objevuje to, co mizí z divákova života.
25. Tvůrčí přístup ke skutečnosti je utlumen kolektivním hypnotismem společných cest ke štěstí, jež jsou snadnější a pohodlnější i proto, že systém je všemožně podporuje. Ve společnosti probíhá destabilizace umění a kultury, která s sebou nese destabilizaci všeho jako nové paradigma, nepojmenované, nereflektované a tedy nezpochybněné.
26. Ekonomika mění svět, ale mění jej pouze na svět ekonomiky.
27. Máme více příležitostí i více kontroly. Současná společnost poskytuje obrovské příležitosti k seberealizaci, a to nejen pro umělce. Těch příležitostí se ale nikdo nechápe. Člověk má potenciál k nejrůznějším aktivitám, ale nejšťastnější je, když je pasivní. Společnost navíc vytváří příležitosti takovým způsobem, aby je zároveň měla pod kontrolou. V sociologii se využití takových příležitostí říká schopnost adaptace na vnější podmínky. Svoboda se potom chápe jako schopnost přizpůsobit se prostředí a využít ho ve svůj vlastní prospěch. S výlučností to nemá nic společného.
28. Populace je náchylná nikoli ke svobodné tvorbě, nýbrž ke služebnosti.
29. Kultura (...) falšuje samotnou uměleckou tvorbu, která ztrácí svou přirozenost a mění svůj přirozený úděl větru za úděl přenašečky písku.
30. Mediální obrazy jsou produkty mechanismu, umělecké obrazy ať přicházejí odjinud nebo ještě lépe odnikud. Jinak nemají právo na existenci.
31. Umělec se musí vzpírat kolektivně sdíleným kulturním konvencím a moci těch, kdo se z titulu jakékoli autority neustále snaží proměnit svobodnou tvorbu na objektivní svět hodnot a snížit originalitu uměleckého díla na přípustnou míru veřejného vkusu.
32. Umění je rezervoár protisystémové energie, který se sice zmenšuje, ale stále je ještě napájen z tajemných podzemních zdrojů a aktualizován v nových generacích tvořivých outsiderů.
33. Když se zeptáte lidí co chtějí, každý odpoví, že chce hlavně něco jiného. Umění má tendenci přehlížet to, co je. Permanentní touha dělat něco jiného nás oslepuje vzhledem k životní realitě a tomu, co už existuje.
34. My žijeme ovšem v době, kdy se vůbec musíme ptát, proti čemu má umění protestovat, co stojí ve stále rychleji se proměňující a nestabilní společnosti za protest. Musíme se ptát, jaké vůbec existují možnosti pro to, čemu říkáme angažované umění. Dnešní umění tak musí být analytické, nikoli utopické.

        5

35. Dílo jako výsledek lidské činnosti (geneze) se vyznačuje jak pohybem tvorby, tak protipohybem vnímání.
36. Obrazy dělají jejich diváci.
37. Když mi nějaký divák řekne: „Film, který jsem viděl je špatný“, odpovím mu: je to tvoje chyba, protože co jsi udělal pro to, aby dialog fungoval?
38. Dnešní umění směřuje ke zrušení vlastnictví nebo aspoň k narušení starého právního pojetí duševního vlastnictví.
39. V současném světě už není aktuální nic, protože neexistuje jednoznačně chápaný historický pokrok.
40. Google přepisuje předchozí – moderní – kulturu stejným způsobem, jakým středověké kláštery přepisovaly kulturu antickou. Užívá prostředků fragmentace a nových kombinací částí textů, které smazávají význam textů původních.
41. Mediální obraz (...) zpřístupňuje sdělení širokým vrstvám obyvatelstva – sdělení se demokratizuje. Je odtrženo od svých uměleckých souvislostí a stává se všemi kladnými i zápornými stránkami na těchto souvislostech nezávislým.
42. Zatímco pro konceptuální umělce představoval výstavní prostor médium samo o sobě, dnes je galerie pouze jedním z řady míst, kde se vytváří umění.
43. Dnešní umění je „kutilství s použitím hotových produktů“, surfování po celých sítích znaků, vkládání vlastních forem do již existujících čar. Všechny tyto způsoby uměleckého pojetí světa mají jeden společný rys: rušení hranic mezi konzumací a produkcí. (...) Každé dílo lze vložit do různých programů a může sloužit jako základ řady scénářů. Dílo už není terminálem, nýbrž jen okamžikem v nekonečném řetězci příspěvků.
44. Daleko víc lidí dnes umění dělá, než aby se na něj dívalo, poslouchalo ho nebo četlo.
45. Lidé o sobě publikují informace na internetu, na Facebooku, na YouTube, protože chtějí být pozorováni, kontrolováni, chtějí být okradeni o své soukromí. Vědí, že jsou tak jako tak nepřetržitě vystaveni – a záměrně tuto expozici manipulují jako určitý druh simulace, jako masku.
46. Lidé (...) jsou čím dál více ponořeni do procesu vytváření sebe samých. Jejich každodenní život na sebe vzal podobu tvůrčího procesu, performance.
47. Jsme totiž vězni vlastní autonomie. Neděláme nic jiného, než že si designujeme vlastní vězení. (...) Pokud už nevěříte, že lze utéct z vězení, začnete ho zkrášlovat.
48. Právě socius, to jest soubor všech kanálů, které distribuují a odrážejí informace, se v imaginaci umělců nové generace stává tím pravým místem pro výstavy.
49. Být pro ani být proti nedává smysl.
50. Všechno je nám nuceno, náboženství, jméno, pohlaví, národnost, rodiče, všechno.
51. Pokud chcete něco změnit, musíte to akceptovat.

        6

52. Plnit své závazky ke svobodě a nenechat se svést touhou přetvářet svět. Jen tak lze koneckonců svět měnit. A v tomto paradoxu spočívá nejvlastnější krása umění.

___
1. Rafani (in Rafani)
2. David Hume
3. Jindřich Chalupecký (in Duchampovské meditace)
4. Boris Groys (in Barbora Kleinhamplová, Tereza Stejskalová: Jsme designéry vlastního vězení; A2 9/2013)
5. Jiří A. Svoboda (in Počátky umění)
6. Marcel Broodthaers
7. Jaroslav Róna (in Tvrdohlaví)
8. Paul Klee (in Pedagogický náčrtník)
9. Jan Křížek (in Anna Pravdová: „Mně z toho nesmí zmizet člověk“ Jan Křížek 1919-1985)
10. Vladimír Kokolia (in Radan Wagner: Neočekávané náhody)
11. Henry Michaux (?) (in Carlos A. Aguileira: Teorie o čínské duši)
12. Ladislav Šerý (in Laserová romance 3)
13. Immanuel Kant (in Kritika soudnosti)
14. Charles Baudelaire (in Malíř moderního života)
15. Vladimír Kokolia (in Slovník Grafiky II)
16. Charles Baudelaire (in Malíř moderního života)
17. Paul Klee (in Pedagogický náčrtník)
18. Giorgo Agamben
19. Guy Debord
20. Paul Klee (in Pedagogický náčrtník)
21. Nicolas Bourriaud (in Postprodukce)
22. Jiří Přibáň (in Ivan Mečl: Sytost, mnohost a vnitřní svoboda; Umělec 2/2008)
23. Ladislav Šerý (in Pod svícnem reklamy šero; A2 26/2012)
24. Ladislav Šerý (in Laserová romance 3)
25. Ladislav Šerý (in Laserová romance 3)
26. Guy Debord (in Pod svícnem reklamy šero; A2 26/2012)
27. Jiří Přibáň (in Ivan Mečl: Sytost, mnohost a vnitřní svoboda; Umělec 2/2008)
28. Ladislav Šerý (in Laserová romance 3)
29. Jean Dubuffet
30. Vladimír Kokolia (in Radan Wagner: Neočekávané náhody)
31. Jiří Přibáň (in Kultura dusí, umění osvobozuje; Umělec 2/2008)
32. Ladislav Šerý (in Laserová romance 3)
33. Boris Groys (in Barbora Kleinhamplová, Tereza Stejskalová: Jsme designéry vlastního vězení; A2 9/2013)
34. Jiří Přibáň (in Ivan Mečl: Sytost, mnohost a vnitřní svoboda; Umělec 2/2008)
35. Paul Klee (in Pedagogický náčrtník)
36. Marcel Duchamp (in Nicolas Bourriaud: Postprodukce)
37. Jean-Luc Godard (in Nicolas Bourriaud: Postprodukce)
38. Nicolas Bourriaud (in Postprodukce)
39. Boris Groys (in Tomáš Glanc: Jsem ještě insider?; A2 15/2011)
40. Boris Groys (in Tomáš Glanc: Jsem ještě insider?; A2 15/2011)
41. Rafani (in Rafani)
42. Nicolas Bourriaud (in Postprodukce)
43. Nicolas Bourriaud (in Postprodukce)
44. Jiří Přibáň (in Ivan Mečl: Sytost, mnohost a vnitřní svoboda; Umělec 2/2008)
45. Boris Groys (in Tomáš Glanc: Jsem ještě insider?; A2 15/2011)
46. Boris Groys (in Barbora Kleinhamplová, Tereza Stejskalová: Jsme designéry vlastního vězení; A2 9/2013)
47. Boris Groys (in Barbora Kleinhamplová, Tereza Stejskalová: Jsme designéry vlastního vězení; A2 9/2013)
48. Nicolas Bourriaud (in Postprodukce)
49. Boris Groys (in Barbora Kleinhamplová, Tereza Stejskalová: Jsme designéry vlastního vězení; A2 9/2013)
50. Boris Groys (in Barbora Kleinhamplová, Tereza Stejskalová: Jsme designéry vlastního vězení; A2 9/2013)
51. Boris Groys (in Barbora Kleinhamplová, Tereza Stejskalová: Jsme designéry vlastního vězení; A2 9/2013)
52. Jiří Přibáň (in Kultura dusí, umění osvobozuje; Umělec 2/2008)