Previous | Image 1 of 4 | Next

Objekt animace. Třetí smysl
Principy animace v současném umění

Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně
30. září – 15. listopadu 2009
Zahájení v úterý 29. září v 17 hodin

Vystavující: Cenek & Havlíček, Kohout, Přikryl, Sceranková, Strouhal, Šrámek, Takáč, Vančát, Vaněk, Žalio
Koncepce, architektonické řešení: Mazanec, Cenek, Havlíček — Produkce: Mílek — Design: Cenek
■
Výběr deseti děl nastiňuje roviny významů obrazové animace na rozhraní mezi systémy filmu a vizuálního umění. Předmět nebo procesy animace jsou v rámci výstavy v některých dílech zdánlivě postrádány. Rysy animace jsou dohledávány. Podobně jako čich, hmat nebo chuť zprostředkovávají informace bez obrazového vjemu, tak jiná média než média pohyblivého obrazu otiskují informace o animačních procesech. O možnosti přenést proces animace v dialog mezi objektem animace a výsledným obrazem je výstava Objekt animace. Třetí smysl. Stopou animace je podobně jako čichovým, chuťovým nebo hmatovým vjemem nastaven prostor k jejich určení. Rozsah možností animace u vybraných děl je vymezen pomocí videí, prostřednictvím objektů, instalacemi a samotnou architekturou výstavy. —— Za animační lze označit již všechny procesy, na základě kterých fungují prekinematografické mobily 19. století. Pomocí zootropu, kinesiskopu a dalších byla ilustrována idea přenosu pohybu, ale chyběla rovina jeho záznamu. Animací je i manipulace s digitálním obrazem videa, kde naopak může chybět jakýkoli reálný předobraz (model) pro animaci. V rámci výstavy je ponechán animaci statut poněkud efemérního pojmu, jakéhosi „posuvného znaku“. Ten ztrácí a znovu nachází své opodstatnění skrze referent, kterým může být technologie a její procesy, stejně jako předmět animace, kterým je „neživý materiál“ animovaného obrazu. Pojem animace se stává oním posuvným znakem, který je pro svou prázdnotu naplňován až v momentě jeho zpředmětnění. —— O animaci se ve slovech přemýšlí jako o umění zacházení s neviditelnými mezerami mezi jednotlivými obrazovými políčky. Právě tento prostor pro práci s chyběním a doplňováním (oživováním) mě vždycky zajímal; přesně tato jasná oblast (nečitelnost), kterou nám kdysi pomohla popsat Keiko Sei. Ta animovanou produkci světa současného umění pojmenovala jako práci se znakem znaku znaku. Takhle dobrodružné zdvojení je v mém pocitu velmi blízko světu Barthesova Třetího smyslu. (...) Vektor model (objekt) → animace → výstava, který jednoduše znejisťujeme a poopravujeme tak, že některý prvek vynecháme, snad nakonec ukazuje k „tušenému mezi tím“. Dá se říct, že kromě smyslu modelu k animaci (objekt) a smyslu výsledného díla (animace), by výstava sama o sobě mohla tímto posunováním — ukázání tu samotného modelu, tu modelu i výsledku, nebo splynutí modelu a animace — být dalším smyslem. (F.C.) —— Koncept výstavy byl konzultován s kanadskou teoretičkou filmu a nových médií Laurou U. Marks. Překlad jejího textu o sémiotických aspektech digitálního obrazu Elektrony mají paměť (How Electrons Remember) z roku 1999 vychází jako součást katalogu poprvé v českém překladu. Výstava si klade otázky, za jakých okolností jsou procesy animace jen reprezentací konkrétního modelu, pohyblivého obrazu, animačních technik a nebo jejich kombinací. Výstavě samostné je ponechán atribut „třetího smyslu“, kdy její systém je otevřen individuální interpretaci. —— Třetím smyslem je i skutečnost, že se výstava stává počátkem vyprávění vlastního příběhu. (J.H.) — Martin Mazanec (v úvodu publikace k výstavě)

Sborník: http://intermedia.ffa.vutbr.cz/how-electrons-remember
Rozhovor: http://intermedia.ffa.vutbr.cz/objekt-animace-rozhovor
Fotografie: http://intermedia.ffa.vutbr.cz/objekt-animace-foto
Recenze L. Střelákové: http://intermedia.ffa.vutbr.cz/objekt-animace-lenka-strelakova
Recenze J. Ptáčka: http://intermedia.ffa.vutbr.cz/objekt-animace-jiri-ptacek