Mě film zajímal a zajímá jako neobyčejný, jedinečný jazyk. Příklad s Chaplinem ukázal, že čím blíže jsme k „neuměleckému“, obyčejnému jazyku, tím je umění složitější. Pohyb až téměř k „neumění“ se stává vysokým uměním, protože ve skutečnosti se toto „téměř“ nedá přeskočit. Jednoduchost je složitější jazyk než složitost. Ale tím se nic neříká o kvalitě (to, co tu říkám, vůbec k dvojici dobře – špatně nemá žádný vztah), jednoduchá struktura se pouze snáze popisuje. Kvalita leží v jiné rovině než jazyk.