For the dog is a sign, it is “ours”; a wolf child that does not wander
For the dog is happiness incarnate (an antidote to loneliness)
For the dog lives by suggestion, by gesture: friendship expressed in unspoken motion
For the dog sniffs out one common feature in everyone, with neither questions nor statements
For the dog lives in language without words, not caring whether buckwheat is Turkish rye
For it is a tongue that delimits and makes unique, can run
Through each take of the film and (with the tongue) lick the Central Europeans
As easily and evidently as the sea has done since time immemorial
For the dog is, in the framework of words, more than a name of an animal,
It is a sign (see Comenius’ The Gate of Languages Unlocked).
■
http://intermedia.ffa.vutbr.cz/before-the-sea-brot-kunsthalle
http://intermedia.ffa.vutbr.cz/no-title-part-1-of-3
http://intermedia.ffa.vutbr.cz/on-a-clear-day-preview
—
Pes je znak, je „náš”; vlčí dítě, které se netoulá.
Pes je štěstí (nebýt sám, když člověk nechce být sám).
Pes žije v náznaku, gestem: přátelstvím vyjádřeným pohybem (ne slovy).
Pes najde jedno (obecnost) v různých lidech. Bez otázek, bez mluvení.
Pes žije v řeči, ale ne slov (je mu jedno, že pohanka je turecké žito);
že je to jazyk, který vymezuje i zjedinečňuje, může proběhnout
všemi záběry filmu a (jazykem) olíznout nás Středoevropany
tak snadno a evidentně, jako to moře dělá odjakživa.
Pes je v rámci slov víc než pojmenování zvířete,
je to znak (viz Komenského Dvéře jazyků odevřené).