Po Atentátu (3 fragmenty) | After the Assassination (3 fragments), video, re-edit, PAL, 6:10 min., 1998
Dialogue Summary & Jobsheet (PDF)

(English version below)

(...) Jedním z nejpozoruhodnějších děl českého videoartu posledních let je práce Filipa Cenka z roku 1998, nazvaná Po Atentátu (3 fragmenty). Autor v ní jako základ použil dvouminutový fragment z filmu Jiřího Sequense Atentát z roku 1964. Tento hraný film se pseudodokumentárním způsobem zpracování snažil rekonstruovat průběh a okolnosti atentátu na říšského protektora Heydricha, vycházel ale přitom z pozic jednoho možného výkladu dané historické události. Film byl přitom často vysílán v televizi a na školách byl přímo užíván jako vyučovací pomůcka, i když šlo jen o variantu popisu a výkladu historických faktů. Filip Cenek si z filmu vybral jeden fragment, který převyprávěl třemi různými způsoby. Místo původního Sequensova panoramatického záběru na dění v místnosti atentátníků poslouchajících rozhlas, se Cenek pomocí počítačového programu po této scéně pohybuje v daleko větším detailu. Jeho zdánlivě nelogický pohyb uvnitř záběru může připomenout pohyb zaostřeného pohledu diváka, který si místo protagonistů pozorně všímá výrazů postav v pozadí, sleduje stíny osob, snímá drobná zátiší na stolech a skříních, ale také pomocí pohybu spojuje pohledy a obličeje jednotlivých aktérů scény v sekvenci, kterou jistě neměl režisér na mysli. Filip Cenek se pokouší na daném filmovém materiálu prozkoumat, jak byl onen záběr, respektive celý film zkonstruován a zda je možné tuto stavbu podrobit kritice a vystavět ji znovu a jinak. — Filip Cenek se již několik let zabývá teorií i praxí tzv. nelineárních příběhů. Zajímá se o takové druhy vyprávění, kde sled událostí není určován jen chronologickým pořadím, ale je tvořen pomocí jiných klíčů, které si vedle autora vyprávění může vytvořit i jejich konzument. Podobné způsoby vyprávění, které se uplatňují především v interaktivních multimediálních dílech, úspěšně nabourávají naše konvence chápání času a našeho místa v něm. Jak vyvozuje sám Cenek, toto místo není v podobných dílech jednoduše odvoditelné: „Tato konvence (chápání času v každodenním životě) udržuje čas jako lineární, narativní, a bez hierarchického rozlišení. Je to konvence, která definuje 'bytí' v každodenním životě jako 'jednu věc za druhou'. Ale z druhého pohledu – který nabízí model fikce – je sám čas každodenního života organizován podle různých druhů temporality, způsobů artikulovaných skrze měřítka kontextu a intenzifikace. Čas v každodenním životě a světě není bez rozlišení a hierarchie; je textuální, nabízí se k formování hranic a k procesu interpretace delimitovaným naší zkušeností s těmito hranicemi.” — Jak dále uvádí, zjednodušené lineární a nehierarchizované chápání času by bylo možné snad jen v případě neexistence jazyka. Jazyk naši životní zkušenost bezprostředně ovlivňuje a organizuje do složitých struktur. Přitom si musíme uvědomit rozdíl mezi systémem jazyka a jeho konkrétními projevy. Řeč sama o sobě nenechává žádné materiální stopy, existuje jen v kontextu bezprostředního vyřčení. Se vznikem písma však vzniká zápis, který již existuje v čase a stává se i součástí těchto struktur. I film můžeme chápat jako podobný zápis, se kterým můžeme díky novým technologiím vejít v dialog, který překračuje několik desetiletí. — Zdánlivě formální cvičení zde může mít i hlubší podtext: jaká byla struktura filmové propagandy a máme-li dnes možnost do historie znovu vstoupit a pokusit se o její korekci, nebo alespoň o alternativní pohled. (...) — Tomáš Pospiszyl: Minulost v přímém přenosu. Nová média a národní i osobní historie, 2002
–
(...) One of the most remarkable pieces of Czech video-art in recent years is the work of Filip Cenek, entitled Po Atentátu (After the Assassination, 1998). The author based it on a two-minute fragment from a film by Jiří Sequens entitled Atentát (Assassination, 1964). This feature film was a pseudodocumentary attempt to reconstruct the story and circumstances surrounding the assassination of the Imperial Protector Heydrich, although it was based on only one of the possible accounts of this historic event. The film has often been shown on television and used as a teaching aid in schools, despite the fact that it is only a variation on the description and account of historical facts. — Filip Cenek chose just one fragment of this film, which he retold in three different ways. In place of Sequens’ original panoramic depiction of the assassins in their room listening to the radio, Cenek used a computer program to explore this scene in far greater detail. His apparently illogical movement within this sequence can be reminiscent of the focused view of an observer who, instead of watching the protagonists, pays close attention to the expressions of the figures in the background; the camera follows people’s shadows, catches minor still-lifes in the tables and cupboards, although the movement also serves to link the perspectives and faces of each of the actors in turn, something the director certainly did not intend. Filip Cenek is trying to explore this film material to see how that sequence, or indeed the entire film, is put together and whether this structure can be subjected to criticism and shown again in a new light. — For several years Filip Cenek has devoted himself to the theory and practice of “non-linear” stories. He is interested in the type of storytelling where the sequence of events is not defined merely chronologically but is created using other keys, which can shape both the author of the story as well as its audience. Similar forms of narration, principally seen in interactive multimedia works, successfully break down the conventions of how we perceive time and our place within it. As Cenek himself concludes, this place cannot be simply deduced in similar works: “This convention (an understanding of time in everyday life) keeps time linear, narrative and with no hierarchical distinctions. It is a convention which defines ‘being’ in everyday life as ‘one thing after another’. Yet from another aspect – such as that offered by fiction – time in everyday life is organised according to different forms of temporality, means articulated through the standard of context and intensification. Time in everyday life and the world is not without distinction and hierarchy; it is textual, it can serve to create boundaries and for the process of interpretation through the delimitation of our experience with these boundaries.” — As he goes on to say, a simple linear and non-hierarchical perception of time would only be possible if language did not exist. Language has an immediate influence on our experience of life and organises it into complex structures. Here we must realise the difference between a system of language and its specific manifestations. Speech itself does not leave any material traces; it only exists in the context of direct communication. The appearance of writing, however, leads to a record which now exists in time and is a part of these structures. Film can also be seen as a similar record, which, thanks to new technology, we can fit into dialogues spanning several decades. — The apparently formal exercise here can also have a deeper subcontext: what was the structure of film propaganda and whether today we have the chance to reenter history and try to put it right, or at least offer an alternative viewpoint. (...) — Tomáš Pospiszyl: The past in live coverage (Minulost v přímém přenosu. Nová média a národní i osobní historie), 2002

■ ■ ■

(...) Filip Cenek vychází při své analýze z vlastních pokusů s transformací, nebo dekonstrukcí filmových sekvencí. Několik minut citace z filmu Atentát (1964) podrobil analytickému výzkumu věnovanému tomu, jak je naše čtení a chápání modifikováno podle toho, na který prvek je kladen ve sledu obrazů důraz. Tato metoda výzkumu otevírá mnohé otázky nejen autenticity a střihu, ale i důvěry a moci, kterou vkládáme do vyprávění příběhů, simulujících a reprezentujících skutečnost. — Miloš Vojtěchovský, 2001
–
(...) Filip Cenek's analysis stems from his personal experimentation with the transformation or destruction of film sequences. In After the Assassination (3 fragments) a several minute long extraction from the film Assassination (1964) is put through an analytical research which attempts to challenge how our reading and understanding is modified according to which component is given emphasis in a succession of images. This method of research opens up many questions not only concerning authenticity and edit but also the trust and authority that we read into a tale told which simulates and represents reality. — Miloš Vojtěchovský, 2001

■ ■ ■

[EN] Uhlířová, M.: Restriction – Power of Vision. Media Studies, NYC, 2000: http://intermedia.ffa.vutbr.cz/restriction-jacobs-gordon-cenek
[EN] Cenek, F.: Notes on the Fragments After the Assassination. FFA BUT, 1998: http://intermedia.ffa.vutbr.cz/after-the-assassination-text
[CZ] In: Uhlířová, M.: Video, umění, kultura a česká situace. UK, Praha, 2001: http://intermedia.ffa.vutbr.cz/po_atentatu_pozn.rtf

Atentát na Reinharda Heydricha. Operace Anthropoid jinak. Animation, Re-edit