Jádrem výstavy Václava Stratila Jak se zachovat, když tě pozvou jsou vybrané kresby z několika souborů, které vznikaly v průběhu přibližně jednoho roku a často ještě nejsou ukončenou etapou. Jedním z jejich rysů je rozvzpomínání na osobní i generační zkušenost, přehodnocovanou současnou Stratilovou láskou k eklektismu, asociacím, metaforičnosti, humoru a zejména pak ponoru do procesu tvorby, kdy jeden podnět přechází v druhý a jedno dílo inspiruje další. Ve vystavených kresbách rezonují takzvané "konstruktivní tendence", informel, vrací se inspirace dílem Václava Boštíka, obecným výtvarným imperativem monochromu, ale i vlastními rýsovanými abstrakcemi z 80. let. Jak ale podotýká autor, zhodnocuje se v něm celý generační geosystém, který je pro něj velmi osobní, protože byl a je jeho součástí, ale od kterého již má odstup. — Vedle série Neboštík, v níž Stratil rychle prošel od drobných geometrických kreseb k (řekněme) dadaistickým asamblážím, jsou na výstavě představeny velké monochromy provedené barevnými propiskami a výběr z interpretací listů z denního tisku. Inkoustovými a gelovými propiskami nachází a zdůrazňuje různé motivy z novin, přičemž právě zde nejlépe splývá jeho výtvarný cit se smyslem pro komentář mediální reality. — Na návštěvě se obvykle snažíme chovat slušně a taktně k hostiteli. S tímto ohledem byla pro Jak se zachovat, když tě pozvou zvolena opačná strategie než u výstavy studentů Stratilova ateliéru před dvěma roky (Výstava III. ročníku malířského sympozia), kdy se Václav Stratil nastěhoval do galerie na celou dobu jejího trvání, průběžně ji doplňoval instalacemi, změnil ji ve svou kancelář a koncertní pódium. Jak to Václav Stratil charakterizoval, nynější výstava má mít "své ticho a svůj humor" a má být "jemným dialogem". — Hostem výstavy je pražský konceptuální umělec Jan Nálevka. Na konci minulého desetiletí byl studentem a absolventem Stratilova ateliéru na brněnské FaVU a už tehdy pro sebe objevil možnosti, jak na bezobsažné formy minimalistického umění roubovat reference k reáliím spotřební společnosti. Jeho díla bývají založena na objevu konkrétního systému či někde nalezené databáze údajů, po které Nálevka vymýšlí postup, jimiž je absurdním způsobem naplňuje či do mrtě vyčerpává. Ironická vrstva jeho díla je nenápadná a prozrazuje se pouze pozornému divákovi. — V minulosti Jan Nálevka několikrát spolupracoval se svým učitelem. V paměti zůstávají společné monochromy vystavené na kolektivní přehlídce Společné téma v pražském Mánesu. — Jiří Ptáček, text kurátora
■
Fotografie z výstavy viz http://intermedia.ffa.vutbr.cz/jak-se-zachovat-foto.