Dobrý pastýř (dokumentace výstavy)

Dobrý pastýř (dokumentace výstavy)Václav Stratil        6.10.2009
| Image 1 of 97 |

Text Jiří Ptáček; foto Michaela Dvořáková. Info k výstavě viz http://intermedia.ffa.vutbr.cz/dobry-pastyr-bkc.

Dobrý pastýř. Práci Václava Stratila charakterizuje husté předivo vnitřních vztahů. Jeho vlákna vzájemně spojují a proplétají odkazy k osobní a umělecké minulosti, podněty uměleckého a mimouměleckého původu, zaslechnuté a zahlédnuté fragmenty, aktuální pocity z okolního světa a intimní prožívání.
Když také vezmeme v úvahu Stratilovu pracovitost a neúnavnost, podobá se jeho dílo čím dál víc neprostupné džungli, která zarůstá hned poté, co jsme se jí trochu prosekali. Sestavit jakoukoliv Stratilovu výstavu znamená vyklučit v džungli mýtinu a tím krátkodobě změnit dosud komplexní (eko)systém. Umělkyně a kurátorka Jana Kalinová jednou Stratilovi navrhla, aby vystavil všechno, co za určitý čas udělal. Jednou by na to měl přistoupit, ale to by nesměl mít takové potěšení z vytváření různých dílčích systémů a z napětí mezi nimi.
Ovšem také ve Stratilově práci lze nalézt úpony, k nimž se trvale sbíhá nejvíce vláken. Patří mezi ně testování hranic a flexibility vlastní spirituality, záliba v poetickém nonsensu a dadaistické podvratnosti, upřednostňování spontaneity a intuice, nebo užívání vlastní osoby jako modelu, na který navléká odlišné identity s různým sociálním a existenciálním dosahem. A jmenuji záměrně tyto, neboť všechny něco znamenají pro soubor kreseb z výstavy Dobrý pastýř.

Dobrý pastýř. „Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce, neboť já znám své ovce a ony znají mne.“ (Jan 10, 10; 14)

Učitel. Dobrý pastýř je naším průvodcem a vlídným učitelem. Pro Václava Stratila má „pastýřská“ metafora význam duchovní a ve dvojím smyslu rovněž osobní. Sám je učitelem a hledání vhodných pedagogických metod už v mnoha okamžicích splynulo s jeho uměleckým působením. Také jeho otec byl profesí učitel a vůbec prvním souborem určeným na tuto výstavu byly tabulky s latinskou gramatikou, které používal jako učební pomůcky a které Václav Stratil nedávno interpretoval. Dobrý pastýř je tak dialogem s otcem (a ve dvou vybarvených geometrických rysech také s matkou) a rovněž se sebou samým, když se portrétuje jako vlídnou autoritu – seriózně vyhlížejícího pána v letech a s vázankou.

Popletené počty. Aritmetika, geometrie, čeština… systémy s danými pravidly, která lze dodržovat a porušovat, ale také převádět v něco úplně jiného. Dobrý pastýř je vlastně sbírkou různých systémů, v nichž nic neodpovídá zavedeným pořádkům, a namísto nich je navržen systém jiný: chápat jejich zákonitosti jako zákonitosti vizuální hry.
Takhle nějak by mohl psát a počítat špatný žáček první třídy a byl by za to potrestán. U Dobrého pastýře je to dovoleno a ještě jste za to pochváleni.

Studovna. Pozadí Dobrého pastýře je podnět galeristy Jana Zálešáka pojmout výstavu jako studovnu. Jak Stratil objevoval nové náměty a výtvarné možnosti, krystalizovala koncepce studovny, v níž nebudeme poučováni, ale vybízeni k ocenění vizuálních senzací v tom nejvšednějším balení. Dobrý pastýř je resumé Stratilova současného pocitu volnosti a laskavým rozhovorem s vlastní i kolektivní pamětí.

Většina kreseb nemá názvy a ostatním Václav Stratil nějak říká. U výstavy Dobrý pastýř to nehrálo roli. Všechny kresby vznikly v roce 2009 a jsou nakresleny na papír barevnými tužkami nebo modrými propiskami. Rozměry většiny kreseb se pohybují v rozmezí 160 x 110 až 290 x 350 milimetrů, texty s latinou jsou ovšem pravověrné A4 a dva největší autoportréty 490 x 670 a 480 x 350 milimetrů. K zarámovaným kresbám rámy patří, k nezarámovaným ne, ale kvůli focení byly vyrámovány i některé z kreseb, které jsou na výstavě zarámovány.