Previous | Image 2 of 2 | Next

2. května 2012 v 16:00, Moravská galerie v Brně, kinosál Uměleckoprůmyslového muzea, Husova 14, vstup zdarma

Andrea Slováková: Nadohled, 42 min., 2011 (projekce a diskuze, hosté: A. S. a Pavlína Kalandrová)

Filmová esej o klasických a postmoderních dohlížecích mechanizmech.

Ve druhé polovině 18. století navrhl Jeremy Bentham model panoptikonu – budovy, která umožňovala nejefektivnější dohled. Toto uspořádání prostoru se používalo nejdřív pro věznice, místa, jejichž hlavní funkcí jsou dohled a trestání. Tajné bezpečnostní služby či různé dohlížení technologie jsou novými panoptikony. Shromažďují a ukládají data o lidech a používají je k identifikaci, k určení místa a času jejich konání. Teoretik architektury, specialista na bezpečnostní systémy, lidé, kteří jsou nebo byli sledováni či bývalí agenti tajných služeb popisují svoji panoptikální zkušenost. Opětovným čtením knihy Michela Foucaulta Dohlížet a trestat a přes zkušenosti s různými druhy dohledy, hledáme ve filmu dokonalou aplikaci panoptikálního principu. Důležitou postavou filmu je Michail Trepaškin. Tento bývalý agent KGB, následně FSB (ruské tajné služby) reprezentuje obě polohy – byl dohlížitelem a následně i tím, na koho se přísně dohlíželo – po té, co vystopoval původ dodávek zbraní Čečenským teroristům až dovnitř FSB a také patřil k příznivcům hypotézy, že FSB stála za bombovými útoky na paneláky v Moskvě a Volgodonsku, byl na 4 roky uvězněn. Pierre Martinet je bývalým agentem francouzské zahraniční rozvědky, Eduard Limonov, jeden z nejvýznamnějších současných ruských básníků a spisovatelů, zároveň politik, zakladatel dnes zakázané Nacionálně-bolševické strany, který byl několikrát vězněný. Dále ve filmu vystupuje François Loyer, francouzský teoretik a historik architektury, Peter Ostromecký, slovenský specialista na bezpečnostní systémy a softwary, které vyhodnocují obrazy z bezpečnostních kamer, Karel Malý, profesor právních dějin specializující se na dějiny vězení a trestání a Harun Farocki, německý režisér, který se ve svých esejistických filmech často věnuje tématu pohledu a dohledu. Stylisticky je ve filmu několik obrazových rovin – každá kapitola obsahuje svoje panoptikální obrazy – linka agentů pracuje se subjektivním materiálem z 8mm a knoflíkové kamery natáčeným v ulicích, linka technologií se záznamy z bezpečnostních kamer získaných z webu anebo od policie, linka věznic se záběry architektury zdůrazňujícími strukturaci prostoru anebo s archivními záběry z věznic. Rozhovory byly natáčeny buď na střechách (bod nejlepšího výhledy a tedy moci nad okolním prostorem) anebo na dvorech domů s pavlačemi (na nichž se můžou sousedé neustále vzájemně pozorovat).

http://www.duracfilm.cz/projekt.php?id=14 | přehled večerů Videotime: http://intermedia.ffa.vutbr.cz/videotime
Doprovodný program výstavy Věznice: místo pro umění.
■
Večery se konají ve spolupráci Kabinetu audio-video FaVU s Moravskou galerií v Brně a kolektivem Fiume.