|
Den otevřených dveří:
4/11 2015, Den otevřených dvěří Ateliéru intermédií FaVU VUT Brno, 13:00–19:00, Údolní 19. První schůzka:
První ateliérová schůzka je ve středu 23/9 13:00, místnost 316 (Údolní). Prosíme o dochvilnost! Záznamník:
Novým vedoucím ateliéru bude od 1. září 2015 umělec Pavel Sterec. |
Dočasná autonomní zóna
Dočasná autonomní zóna (slabikář)1.2.2009
Dočasná autonomní zóna (angl. TAZ = temporary autonomous zone); označení pro formálně nestrukturovanou oblast (prostorovou, časovou, imaginační), kterou vymezil Hakim Bey (vl. jménem Peter Lamborn Wilson, nar. 1945) ve stejnojmenném textu z r. 1985 pro různorodé sociální vztahy a aktivity a přirozené tvůrčí činnosti, vymykající se kontrole shora a odolávající jakékoliv totalitě. Bey koncipoval TAZ jako příspěvek k vysněné “třetí cestě” a alternativu vůči ideologii a kapitálu (►); nelze ji proto chápat jenom jako historickou chvíli, ale spíš jako “psycho-spirituální stav” či dokonce jako “existenční podmínku”. Bey ji též vnímal jako vhodnou únikovou a osvobozující taktiku v globalizovaném světě, kde je vliv státu a nadnárodních společností všemocný a všudypřítomný. Na rozdíl od většiny revolucí, TAZ operuje inkognito a neviditelně; jakmile je odhalena, zanikne anebo změní svou identitu. Pro vznik takovéto zóny stanovil následovné podmínky: 1. psychologické osvobození lidí; 2. expanze počítačové sítě; 3. postupné rozpouštění kontrolního mechanizmu (státu) aniž by usilovalo o jeho úplný zánik, což by sice vedlo k mizení (►) moci, ne však vůle k moci. Navzdory druhé z podmínek Bey chápal TAZ jako fyzický prostor a tudíž ji odmítal ztotožnit s kybernetickým prostorem internetu, na nějž ji nesprávně deklasovali mnozí jeho stoupenci i odpůrci, kteří dokonce Beya pasovali na jakéhosi “cyber-guru”. Internetová a rozhlasová komunikace jsou pro vznik TAZ velmi důležité, ale vytvářejí jenom předpoklady pro její fungování v post-informačním věku, jsou jejími efektivními prostředky nikoli však cíli. Charakteristickými znaky TAZ jsou nomádství (►), mizení (►), pirátství, poetický terorismus (►) a festivita (►). Bey je přesvědčen, že TAZ je jediným možným časem a místem pro uměleckou tvorbu, jelikož v institucionalizovaném světě umění (►) umění degeneruje na komoditu, odmítá však redukovat TAZ na umělecké dílo. Připouští též, že z některých “dočasných autonomních zón” se za jistých okolností mohou stát “permanentní autonomní zóny”. Ilustrace: Doplňující informace: |