Seqns (hypervideo CD-ROM)

Seqns (hypervideo CD-ROM)Filip Cenek        22.5.1999

Seqns. Hypervideo CD-ROM (PC/Mac), 1998/99, Macromedia Director (min. konfigurace: Pentium MMX 166MHz, 32MB RAM)
Viz Seqns. Od příběhu ke hře. Poznámky k interaktivnímu vyprávění, text, 1998/99: http://intermedia.ffa.vutbr.cz/seqns-text
■

Odhalování vyjadřovacích možností v oblasti interaktivních multimédií se dnes řítí vpřed s takovou intenzitou, že mnozí ze studentů, kteří se jimi zabývají, nemají ke svým praktickým realizacím vzory a jsou vlastně průkopníky jejich uplatnění. Z této stránky se na FaVU jistým způsobem „píší dějiny“, pokud ještě o dějiny budeme mít zájem a nehodíme je v duchu postmodernistického diskursu za hlavu.
Práce Filipa Cenka v oblasti interaktivního videa, neboli hypervidea, nazývaného tak po vzoru hypertextu, nemá tedy nejen na této škole, ale patrně ani v celých Čechách předchůdce. Pro vlastní realizaci se autor velmi dobře teoreticky vybavil zásluhou své schopnosti využívat internet jako informační zdroj. Výsledkem jeho studia je jistý druh skepse o převoditelnosti videa jako média, zahrnujícího v sobě příběh, do videa nelineárního. Nutnost volby a čas potřebný k rozhodnutí narušuje vnitřní vázanost vyprávění, o němž i takové autority jako Roland Barthes tvrdí, že je „jednoduché jako život sám, internacionální, transhistorické, transkulturní.“ S jistou skepsí sám autor proto přistupuje i ke svým praktickým výsledkům, na nichž se tento předpoklad, že bude nemožné hyperlinkově pokračovat nějakým způsobem v rozvíjení videa, potvrdil.
Jinak se ovšem práce Filipa Cenka jeví, jestliže se přeneseme za podmínky, které se do příběhu dostaly z média lidské řeči (existovalo předtím patrně její stádium, kdy ještě nebyla k dispozici věta, tzn. znaková struktura, při jejímž užívání posloupnost odvíjení znaků přenášíme i na samu naši představu, co je vlastně skutečnost). Jestliže film posloupnost slov nahradil posloupností obrazů, nemáme téměř vůbec ověřeno (Polyekrán, Laterna magika, Kinoautomat), k jakým závěrům o povaze skutečnosti nás povede jejich polyfonie, porovnávání jejich vstupů, závěrů a jejich proměny. Stejně nemáme ověřeno, jakým způsobem budeme muset přetransformovat dosavadní média (verbální, vizuální), aby přispěla k vyjádření pocitu, který s využíváním interaktivních médií začínáme získávat – představu o realitě jako o multistrukturální transformaci, u níž neexistuje čas, odvozený z užívání slov, jako jednotící prvek, ale v níž má každé místo takovéto struktury své vlastní dějiny.
Z tohoto hlediska praktická realizace Filipa Cenka přináší zásadní podněty, jejichž účinek patrně zatím nejsme schopni hodnotit esteticky (protože k ní nejsme zatím ve většině schopni připojit žádný tvar vlastní subjektivní zkušenosti), která však přináší úžasné vzrušení v možnostech, které bude na jejích základech možno rozvíjet. (...)

— Jaroslav Vančát (IZV Univerzity Karlovy v Praze, 1999, posudek oponenta)