Previous | Image 2 of 7 | Next

Filip Cenek & Josef Dabernig: poetry in stadiums. 10/10_ — 9/11_ 2012, Fotograf Gallery, Školská 28, Prague
Opening: Tuesday, October 9, 2012,_ 18:00; http://www.fotografgallery.cz
This exhibition was supported by Ministry of Culture, Czech Republic and the City of Prague.

Installation views: http://intermedia.ffa.vutbr.cz/poetry-in-stadiums-installation-photos   (JPG)
Exhibition plan: http://intermedia.ffa.vutbr.cz/cenek-dabernig_fotograf.pdf   (PDF)
Video documentation of the slide projection: http://intermedia.ffa.vutbr.cz/poetry-in-stadiums-untitled-slides   (FLV)
Supplement to the presentation of J. D. (booklet): http://intermedia.ffa.vutbr.cz/dabernig_booklet.pdf   (PDF)
■
Empty playgrounds and stadiums are impressive places. When athletes are not chasing one another around their surfaces and cheers are not coming from the stands, they turn into a wasteland. Because they are built for people to gather in them, for movement and desire (sweat and the roar of crowds), the view of human absence creates a feeling of lacking. This feeling is a powerful catalyst for another movement, imagination. “It’s sad. Especially when I think back on how in the 1980s we celebrated winning a championship here, or when in the 1990s tens of thousands of viewers still came here. I even played here when I was young,” a man once told a reporter from the news server, idnes.cz, who was writing an article about the unused and grass overtaken football stadium in Brno’s Lužánky district. Photographs of this stadium are the image component of Filip Cenek’s double slide projection. — It’s characteristic that even Austrian, Josef Dabernig, never photographed any of the flash-filled, architecturally imposing, “billion dollar” arenas. He visited empty stadiums and playgrounds during his travels to Eastern and Southern Europe, to Northern Africa, Turkey and to the Caucasus. When looking at their photos, it’s as if our attention jumped over the empty surfaces without action and clung to the edges, where after all something exists. Walls, stands, goal posts, living quarters on-site… The central emptiness creates a contrasting tension with the full edges, similar to the courageous stadiums on the periphery (edges) of the mammoth club and Olympic sporting grounds. — Dabernig generally stood himself on the half-way line and with his digital camera shot “panoramas” consisting of six parts. He did not join the photos in a row, but rather presented them as a line of neighboring images. So much for the general parameters of his method. It is good to summarise them that way, for during more detailed observation we mainly come across deviations and seams. The basic typological framework of the six photos is disrupted as is the central axis as the starting point for taking pictures. It would also be impossible to align the photos in a unified panorama, because the captured segments are not contiguous. So it will be difficult to give the table installations sufficient distance for viewing the whole. It’s as if Dabernig’s intention were asymmetry and confusion. Provided we can compare the viewing of his photos to an adventure, then this is only because of the tension between established and more lax rules. The stadiums are empty, but still it’s as if their photographic representation were ruminating over the methodical dogma that one could cling to in their interpretation. The process of emptying thus becomes part of the viewers’ experience in his series; an experience that they needn’t internally accept, but which they cannot escape. — His colleague, who’s a generation younger, Filip Cenek, projects from one carousel a sequence of photographs of the overgrown Lužánky stadium and from a second one text. This is another of his two-channel slide projections, in which the image and the text take on a changing role against one another. No matter how film-maker, Josef Dabernig, with his photographic panoramas has for years touched on filmability (and creating panoramas that are sought after ex post as a sort of Australopithecus of film), for Cenek film narration is the basic starting point of the differentiated use of archival and binding elements in the language of film in asynchronous, non-linear compositions. Similar to Dabernig the tension is based on the awareness of basic, conceptual grids (in his case, on the awareness that the ordering of images and texts is determined by a programmed algorithm) that predetermine their own fluidity. In Cenek’s slide projections image and word meet up differently each time (for example, it needn’t be easy to follow this); they are distinct in their narrative structures and dependent on this they also create distinct associational environments. — Jiří Ptáček (press release)

Josef Dabernig (1956) works in Vienna. He studied sculpture and in addition to that he works with texts, film and architectural installations. His work has received high international acclaim, demonstrated by the long line of independent exhibitions he has done and his participation in film revues. In the Czech Republic his work has been shown at the Brno gallery, Na bidýlku, at the Moravian Gallery in Brno, and at projections by tranzit.cz in Prague’s Světozor Cinema. Dabernig underscored his exceptionally fond relationship to the Czech people by shooting his film, Herna (2010), in Brno. Filip Cenek played one of the roles in this film. — Filip Cenek (1976) works in Brno. Last year he was a finalist for the Jindřich Chalupecký Award. He is the head of Audio-Video Studio at the Faculty of Fine Arts in Brno. Parallel to the exhibition at the Fotograf Gallery, he presents another area of his work – an audio-visual collaboration with Ivan Palacký – in the exhibition area at the Školská 28 Communication Space. The exhibition called Carpets Curtains: junction runs until November 2.
–
Prázdná hřiště a stadiony jsou působivá místa. Když se po jejich plochách neprohánějí sportovci a z ochozů nezní chorál, změní se v pustiny. Jelikož jsou postaveny proto, aby se v nich sešli lidé, pohyb a touha (pot a řev), pohled na nepřítomnost vyvolává pocit chybění. A tento pocit je mocným katalyzátorem jiného pohybu, imaginace. „Je to smutný, zvlášť když si vzpomenu, jak se tu v osmasedmdesátém slavil titul, nebo když sem ještě v devadesátých letech chodily desetitisíce diváků. Za mlada jsem tu i sám hrával,“ řekl jakýsi muž redaktorovi zpravodajského serveru idnes.cz, když psal článek o nevyužívaném a travinami zarůstajícím fotbalovém stadionu v brněnských Lužánkách. Fotografie tohoto stadionu jsou obrazovou složkou dvoukanálové projekce Filipa Cenka. — Je příznačné, že ani Rakušan Josef Dabernig nefotografoval žádnou z nablýskaných, výstavných, „miliardových“ arén. Navštěvoval prázdné stadiony a hřiště během cest po východní a jižní Evropě, do severní Afriky, Turecka a na Kavkaz. Při pohledu jejich fotografie jako by naše pozornost přeskakovala přes prázdné plochy bez děje a upínala se k okraji, kde přeci jen něco je. Zdi, tribuny, rámy branek, obytné stavby za areály… Ústřední prázdno vytváří kontrastní napětí vůči plnému okraji, obdobně jako jsou omšelé stadiony periferií (okrajem) mamutích klubových a olympijských sportovišť. — Dabernig se většinou postavil na středovou čáru a digitálním aparátem nasnímal „panorama“ složené ze šesti částí. Fotografie nespojil v pás, nýbrž vystavil jako pruh sousedících snímků. Tolik obecné parametry jeho metody. Je dobré je takto shrnout, neboť při detailnějším pozorování narážíme hlavně na odchylky a švy. Porušován je základní typologický rámec šesti snímků i středové osy jako výchozího bodu snímání. Fotografie by rovněž nebylo možné sesadit v jednotné panorama, protože zachycené výseky přesně nenavazují. Také instalace na stolech bude jen těžko poskytovat dostatečný odstup pro vnímání celku. Jako by Dabernigovým cílem byly asymetrie a znečitelňování. Pokud lze prohlížení jeho snímků přirovnat k dobrodružství, pak právě kvůli napětí mezi ustavením a rozvolňováním pravidel. Stadiony jsou prázdné, ale jako by rovněž jejich fotografická reprezentace rozmělňovala metodické dogma, kterého by bylo možné držet při jejich interpretaci. Proces vyprazdňování se tak stává i prožitkem diváka jeho sérií, který nemusí vnitřně přijmout a přitom mu nemůže uniknout. — Jeho o generaci mladší kolega Filip Cenek promítá z jednoho karuselu sekvenci fotografií zarostlého lužáneckého stadionu a z druhého texty. Jedná se o další z jeho dvoukanálových diaprojekcí, v nichž obraz a text vůči sobě zaujímají proměnlivé postavení. Jakkoli se filmař Josef Dabernig svými fotografickými panoramaty letmo dotýká filmovosti (a vytváření panoramat, která jsou zpětně dohledávána jako jakýsi australopithekus filmu), pro Cenka je filmová narace základním východiskem k odlišnému užití skladebných a vazebných prvků filmového jazyka v asynchronních, nelineárních kompozicích. Podobně jako u Daberniga je napětí postaveno na vědomí základní koncepční mřížky (v jeho případě na vědomí, že řazení obrazů a textů určuje naprogramovaný algoritmus), která předurčuje vlastní nepevnost. U Cenkových diaprojekcí se obraz se slovem potkávají pokaždé jinak (třebaže to často nemusí být jednoduché vysledovat), jsou odlišnými narativními strukturami a v závislosti na tom vytvářejí i odlišné asociační prostředí. — Jiří Ptáček (tisková zpráva)

Josef Dabernig (1956) působí ve Vídni. Vystudoval sochařství a vedle něj se věnuje práci s textem, filmu a architektonickým instalacím. Jeho tvorba je vysoce mezinárodně ceněna, což dokládá dlouhá řada samostatných výstav i účastí na filmových přehlídkách. U nás byla představena brněnskou Galerií Na bidýlku, Moravskou galerií v Brně a projekcí pražského tranzitu v Kině Světozor. Výjimečně vřelý vztah k Čechám Dabernig podtrhl natáčením filmu Herna (2010) v Brně. Jedné z rolí se v něm zhostil Filip Cenek. — Filip Cenek (1976) působí v Brně. Vloni byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Na Fakultě výtvarných umění v Brně vede Kabinet audio-video a je asistentem v Ateliéru intermédií. Na FaVU spoluinicioval vznik volného kolektivu Fiume, pod jehož značkou vznikla desítka kurátorských pásem videí a výstav, živých hudebně-obrazových performancí i několik DVD-Video disků a publikací. Paralelně ke společné výstavě ve Fotograf Gallery představuje v sousedním výstavním prostoru Komunikačního prostoru Školská 28 jinou oblast svých aktivit: audiovizuální spolupráci s Ivanem Palackým. Výstava Koberce, záclony: výhybka trvá do 2. listopadu 2012.
■
1: Josef Dabernig, Sports ground panorama 4 in Lviv (in 6 parts), 2010, detail
2: J. D., Sports ground panorama 12 next to Prishtina (in 6 parts), 2012, detail
3: J. D., Stadium panorama 3 in Yerevan (in 6 parts), 2011, detail
4: J. D., Stadium panorama 4 next to Nowy Sącz (in 6 parts), 2011, detail
5: J. D., Stadium panorama 18 in Santiago (in 6 parts), 2011, detail
6: J. D., Sports ground panorama 3 in Tbilisi (in 6 parts), 2010, image 3
7: J. D., Sports ground panorama 3 in Tbilisi (in 6 parts), 2010, image 4
Credits: Courtesy of the artist, Galerie Andreas Huber, Vienna and Wilfried Lentz, Rotterdam