Aliscafo. Live Re-edit. 9:25 min.; October 12th, 2008.
Real-time image manipulation in interaction with sound. Sound: Ivan Palacký.
Without editing and post-production.

Cinepur Choice 2008 Collection – Divided Image (Audiovisual Performance):
http://www.cinepurchoice.cz/2008/en/program/movie/divided-image-audiovis...
More at http://intermedia.ffa.vutbr.cz/carpets-curtains.
■
(…) The moving images artist Filip Cenek processes photographs, or rather images of found postcards, in the Carpets Curtains project (2003–2009). As in previous examples, Cenek creates a single vertically flowing video image, emerging in real time of an audio-visual performance. Referencing the title (“Carpets Curtains”), the original static photographs are literally disentangled by electronic means into an abstract texture of elements. These can be a flaw just as well as a hidden memory of the medium. The abstract disentanglement is further modeled by Cenek into subtle neoplasms. In the course of the performance, the viewer is being distanced from the original photographic image, which could have been the material substance of the whole work. The postcard shown at the beginning finally becomes a mere photographic interface, referring the viewer to an unspecifiable electronic code submitted to additional animation. Within the framework of an improvized performance Filip Cenek, together with the musician Ivan Palacký, brings to reality the extreme modes of the electronic image. — The photographic image can thus be both a model for animation and the initial imprint petrifying reality. Just as with the projection screen, a photograph can provide an impulse for a deconstructive consideration of the elements of a moving image and their manipulation within the film context. Any film sequence can be decomposed into a set of photographs. The motion of photographs controlled by animation or even a slideshow is a means of expression applied in order to influence a dynamic or static sequence of photographs (film frames). The animation shifter category specifies the meaning of the animation and its object, which is an expression of the spokesperson of the animation, while live animation is founded on the face-off with the film context which can function in the role of the initial code. The important thing is the interactivity between the interfaces, such as in the works by Tomáš Dvořák, Michal Pěchouček and Filip Cenek. An extreme in curatorial interpretation is represented by the work of Tomáš Dvořák, who, in the field of live animation, is probably coming close to pre-cinematographic principles in the sense of the absence of a moving image and the importance of the form of its illustration. The form of the presentation becomes more significant than the content of the animated image. Videos by Michal Pěchouček, although not created in real time, illustrate the permeability between the moving image media in a similar way as the performances by Filip Cenek. It is more than just a formal merging of the work’s content with its form, as in the output by Tony Conrad, where the animation spokesperson can be defined without the presence of anything other than a film interface. This is also given by the time in which the work originated and the way of thinking about the limits of film as a medium within the area of film experiment and structural film. (…) — Martin Mazanec, Film Animation (in: Iluminace, 4/2009)
–
(…) Umělec pohyblivých obrazů Filip Cenek zpracovává fotografii, konkrétněji obrazy nalezených pohlednic, v projektu Carpets Curtains (2003–2009). Podobně jako v předešlých příkladech Cenek vytváří jeden vertikálně plynoucí videobraz, vznikající v reálném čase audiovizuální performance. V odkazu na název („koberce, záclony“) je původní statická fotografie doslova rozplétána elektronickými nástroji v abstraktní předivo elementů. Ty mohou být chybou stejně jako skrytou pamětí média. Abstraktní rozplétání Cenek dále modeluje v subtilní novotvary. Během performance je divákovi vzdalován původní fotografický obraz, který mohl být hmotnou podstatou celého díla. Na začátku ukázaná pohlednice je nakonec jen fotografickým rozhraním, které diváka odkáže k nedefinovatelnému elektronickému kódu, podléhajícímu další animaci. Filip Cenek tak v rámci improvizovaného vystoupení společně s hudebníkem Ivanem Palackým zpřítomňuje hraniční mody elektronického obrazu. — Obraz fotografie může být modelem animace stejně jako výchozím otiskem balzamujícím realitu. Fotografie je podobně jako projekční plátno impulsem k rozkladnému uvažování o elementech pohyblivého obrazu a jejich manipulaci v rámci filmového kontextu. Jakákoli filmová sekvence je rozložitelná na soubor fotografií. Animačně řízený pohyb fotografií nebo i slideshow je výrazovým prostředkem užitým k ovlivnění dynamického nebo statického sledu fotografií (filmových políček). Kategorie posuvného znaku animace (shifter) stanovuje smysl animace a její objekt, který je projevem mluvčího animace, zatímco živá animace vychází ze základního střetu s filmovým kontextem, který může fungovat ve významu výchozího kódu. Důležitá je interaktivita mezi rozhraními, jako je tomu u děl Tomáše Dvořáka, Michala Pěchoučka a Filipa Cenka. Extrém kurátorské interpretace představuje dílo Tomáše Dvořáka, které se v rámci živé animace asi nejvíce blíží prekinematografickým principům ve smyslu absence pohyblivého obrazu a důležitosti podoby jeho ilustrace. Podoba prezentace je tak významnější než obsah animovaného obrazu. Videa Michala Pěchoučka, ač nevznikají v reálném čase, ilustrují prostupnost mezi médii pohyblivého obrazu podobně jako performance Filipa Cenka. Nejedná se jen o formální splynutí obsahu díla s jeho formou, jako v pracích Tonyho Conrada, kde je mluvčí animace definovatelný bez přítomnosti jiného než filmového rozhraní. To je dáno i dobou vzniku díla a daným způsobem uvažování o limitech filmového média v rámci filmového experimentu a strukturálního filmu. (…) — Martin Mazanec, Animace filmu (in: Iluminace, 4/2009)
■
(…) A complex system is also used by Filip Cenek, a long time collaborator with the musical improvisor Ivan Palacký. His work is based on the practises of free musical improvisation, but in addition to the computer environment itself (with its now archaic program Image/ine) it includes a slide projector, Meotar and a number of ingenious simple gimmicks that are responsible for the unusual image output. Cenek’s work is living proof of how hand-made modifications and DIY procedures can be effective even in the time of sophisticated digital media, especially when the two worlds are combined. The entry point for the projection in Cenek’s approach is objects and light images existing outside the computer environment from which they are processed with various software settings to produce abstracted textures, colour values or just compressed into narrow lines slowly scrolling down on the canvas. Palacký and Cenek are leading lights on the European scene and, one has to admit, justifiably so. Their live performance is extremely sensitive and carefully balanced, yet at the same time self-assured and convincing. They do not oversaturate the space with a panoply of images and sounds, they create light sketches where every stroke has its place. (…) — Martin Blažíček, Nová dobrodružství v digitální kvalitě (in: Cinepur No. 60/2008)
–
(…) Komplexní systém využívá i Filip Cenek, který dlouhodobě spolupracuje s hudebním improvizátorem Ivanem Palackým. Jeho práce vychází z praxe volné hudební improvizace, avšak kromě samotného prostředí počítače (s dnes již archaickým programem Image/ine) zahrnuje i diaprojektor, meotar a řadu geniálně jednoduchých „udělátek“, které jsou zodpovědné za nezvyklý obrazový výstup. Práce Filipa Cenka tak dokazuje, jak zajímavé dokáží být rukodělné modifikace a DIY postupy v době sofistikovaných digitálních médií, zvláště pokud se s nimi spojí. Cenek využívá jako vstupní bod projekce objekty a světelné obrazy existující mimo prostředí počítače, pomocí různých nastavení softwaru z nich však abstrahuje textury, barevné hodnoty, nebo je jen komprimuje do úzkých řádků, pomalu vyjíždějících na plátně. Společně s Palackým patří dnes ke stálicím evropské scény a nutno podotknout, že ne nadarmo. Jejich živý projev je nadmíru citlivý a pečlivě měřený, zároveň však sebejistým a přesvědčivým. Nezahlcují prostor přemírou obrazů a zvuků, jde o lehké črty, ve kterých má každý tah samozřejmé místo. (…) — Martin Blažíček, Nová dobrodružství v digitální kvalitě (in: Cinepur č. 60/2008)

Key words: vjing, vj, vjs, vj movie, live cinema, performance, live animation, audio visual synesthesia