Vlku!, HDV animace, 5:35 min., 2011. Klauzurní práce, zimní semestr 2010/2011
■
Přišli jsme na to pole, když už přicházela noc. Trvalo to dlouho, než jsme došli za město… Kolem rozlehlých velkoobchodních skladů s jejich lesklými parkovišti, a skrze zahrádkářskou kolonii plnou malých pitoreskních domků a plotů ověnčených magickými předměty růstu a plodnosti. Rozpitá záře z nočních světel města zabarvovala horizont i sníh do hnědo-oranžových a temně šedivých nekonečných ploch, slévajících se do sebe.
Šli jsme vedle sebe, ale ne spolu. Nezřetelnost a nevnímatelnost tvarů a objemů všech okolních věcí mě konejšila a ukolébávala mě ke klidnému vědomí, že nemusím vnímat ani tebe. Přitom jsi byl jediným pohybem, o kterém jsem věděla, že mi dává bezpečí a budí mne z toho lhostejného propadání se do krajiny.
Mám hlad po těch vzpomínkách, kostech, po všech těch tvarech, které ti chci dát, ale nemám je.
Nevím, jak dlouho jsme tam stáli, než se to stalo.
Prosím, zakousni se mi do tepny a lokej. Prosím, zakousni se mi do krku, šedej vlku, a zůstaň tam viset. Budu tě nosit. Zůstaň tam viset, dokud se naše oběhy nespojí a nestanou se jedním. Zůstaň tam viset tak dlouho, dokud se nescvrkneš zpátky do dítěte. Já ti z tvé vlastní kůže vyrobím oděv a budeme se tvářit, že to tak vždy bylo.
Šedej vlku.