Umění jako kultura; v sociálně-vědní taxonomii je umění subsumováno systému kultury a tedy zkoumáno prizmatem společných rysů forem kultury. Umění, jež chce být instrumentem kritické reflexe svého prostředí, se ale staví proti kultuře vnímané jako konformující rámec sociálního jednání. Podle některých teoretiků (Luhmann, Morin) je tedy umění ve společnosti „pozorováno“ buď „jako kultura“ nebo „jako umění“; druhé akcentuje „inovaci v řešení rébusů inherentních stavu dějin umění“, zatímco prvé sleduje proud symbolů a obrazů, ovlivňující či dokumentující život a představy konkrétní společnosti.
Rozlišení je vedeno z perspektivy produkce (◄ sociální produkce umění); centrem „umění jako umění“ je autor identifikující se s rolí umělce (typologie producenta ►), klasifikátorem „umění jako kultury“ jsou reprezentanti společnosti předpokládající (pozitivní) funkce umění pro společnost. Míjení se vede k tzv. „kulturním válkám“: očekávání společnosti se vztahují k heteronomně chápané kultuře (jako naplňující potřeby společnosti), ale pole produkce se vztahuje k autonomně chápanému umění (svobodnému od každého účelu či služby). Také o funkci u „autonomního“ umění má smysl mluvit jen při tomto rozlišení: v perspektivě „umění jako umění“ je autonomie popřením funkce, v perspektivě „umění jako kultura“ ale lze popisovat sociální užití či dopady produkce umění.
Na výkon orientované „umění jako umění“ je exkluzivní formou, ale „umění jako kultura“ je inkluzivní formou. „Umění jako umění“ je moderní fenomén, „umění jako kultura“ je univerzální kategorie; (rozpoznávaná ale přes perspektivu „umění jako umění“); první střeží svoji autonomii (► svět umění), kánon druhého je spravován heteronomně. Perspektiva „umění jako kultura“ se uplatňuje v přístupech sociologie umění, kulturálních či visuálních studií.

Doplňující informace:
Luhmann, Niklas: Die Kunst der Gesellschaft. Suhrkamp, Frankfurt/Main, 1995.