Sochy v ulicích / Brno Art Open 2011 (Dům umění města Brna)

Sochy v ulicích / Brno Art Open 2011 (Dům umění města Brna)Filip Cenek        10.6.2011

Sochy v ulicích / Brno Art Open 2011. Stav věcí. 11/6 — 28/8 2011, Dům umění města Brna

Třetí ročník přehlídky navazuje na záměr předchozích ročníků rozvíjet téma výtvarného umění a jeho funkce ve veřejném prostoru. Letošní ročník se však odlišuje snahou o systematické přehodnocení všech tří základních komponentů tohoto typu výstavního formátu – role umění, prostoru a diváků. Na pólu umění se přehlídka pokouší předvést co nejširší pole výrazových prostředků, které může být do podobné výstavy zahrnuto. Byli proto osloveni především umělci a umělkyně střední a mladší generace, jejichž práce překračují tradiční vymezení uměleckých disciplín a volně se pohybují mezi odlišnými vyjadřovacími prostředky. Z hlediska prostoru byla volena taková místa, která – přestože jsou umístěna v historické části města – většinou nejsou na hlavních komunikacích a ukazují mimořádnou vrstevnatost brněnského městského prostoru. Označuje-li tradičně umístěná socha zpravidla místo historické paměti, intervenující díla současného umění poukazují spíše na možnosti, které by dané místo mohlo mít v budoucnosti. S tím souvisí i třetí a ústřední pól přehlídky, jímž jsou diváci – jejich vztah k místu a uměleckému dílu a zvláště pak otázka, jakou roli v životě jedince i společnosti může umění hrát. — Karel Císař, kurátor přehlídky

Tisková zpráva, účastníci přehlídky: http://www.dum-umeni.cz/uploads/tz_sochy_v_ulicich_2011.pdf
Mapa s umístěním objektů: http://intermedia.ffa.vutbr.cz/sochy_v_ulicich_mapa.pdf

http://www.dum-umeni.cz/cz/vystava/brno_art_open_2011

Karel Císař, kurátor
Působí ve Filosofickém ústavu AV ČR a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Knižně publikoval mj. Co je to fotografie?, Herrmann a Synové 2004, Markéta Othová, Walther König 2010 a Věci, o kterých s nikým nemluvím, Agite 2010 a přispěl do monografií Ján Mančuška: Against Interpretation, Hatje Cantz 2011, MAM Project: Kateřina Šedá, Mori Art Museum 2010. Byl kurátorem výstav mj. 5. a 6. Bienále mladého umění, Zvon, GHMP, Praha, 2005 a 2008, Vzpomínky na budoucnost, Galerie Václava Špály, 2009, Any-instant-whatever, Bunkier Sztuki, Krakov, 2009 a 50% Grey, Contemporary Czech Photography Reconsidered, (s K. Irvine) MoCP, Chicago, 2010.

Filip Cenek, Kino, 2011
bývalé kino Kapitol, Divadelní 3 (49°11'41.876"N, 16°36'50.779"E) // úterý–pátek 10–18
Filip Cenek se prací Kino vrací do dnes již zrušeného kina Kapitol, kde před lety působil jako promítač. Kino sídlilo ve významném modernistickém paláci Morava od architekta Arnošta Wiesnera. Cenkova filmová instalace navrací budově alespoň dočasně její původní funkci a ukazuje, že veřejný prostor nemusí být nutně prostorem exteriérovým. V ambientním filmu ukazuje divákům těkavými záběry jejich město jako skrytou sonorní krajinu, která se vzpírá běžné orientaci.

Barbora Klímová, Crosscultural Guide, 2011
procházky po celém městě (49°11'46.820"N, 16°36'52.719"E) // 12. 6., 14 h / 13. 6., 10.45 h / 17. 6., 15 h / 20. 6., 14 h /25. 6., 14 h /26. 6., 15 h /27. 6., 13 h / 29. 6., 10 h / 2. 7., 12 h / 4. 7., 16 h / 5. 7., 15 h / 8. 7. 2011, 11 h
Východiskem sociálního projektu Barbory Klímové se stal samizdatový průvodce po Československu, který pro potřeby zahraničních návštěvníků sestavila začátkem osmdesátých let manželka tehdejšího amerického ambasadora Wendy W. Luersová. Klímová za spolupráce s různě diferencovanou skupinou zahraničních obyvatel Brna připravila sérii komentovaných vycházek, které ostatním obyvatelům zprostředkují odlišný pohled na město a povedou k vytvoření mezikulturního průvodce.

Eva Koťátková, Ztráty a nálezy, 2011
Lužánky, při ulici Pionýrská (49°12'26.990"N, 16°36'26.249"E) // 8–18 h
Instalací v podobě monumentálního umělého kamene, do nějž je možné vstoupit dřevěnými dveřmi, se Eva Koťátková dotýká jemných hranic mezi přírodním a umělým nebo osobním a veřejným. V interiéru kamene jsou diváci konfrontováni se zvukovou instalací, jejíž útržkovité dialogy – které budou v průběhu přehlídky postupně obměňovány – jim umožní nahlédnout do rozpadajícího se světa starších lidí.

Dominik Lang, Zeď, 2011
roh ulic Kobližná a Sukova (49°11'43.323"N, 16°36'45.687"E)
Záměrem přehradit rušnou nákupní ulici v centru města dominantní zdí dosahuje Dominik Lang silného zcizujícího efektu, v němž si kolemjdoucí, kterým zeď zabraňuje ve volném průchodu, uvědomí organizaci městského prostoru a svůj každodenní pohyb v něm. Práce se pokouší nemetaforickým, ryze fyzickým způsobem přivést obyvatele k reflexi místa, v němž žijí.

Christoph Meier, Bez názvu (Olbram Zoubek), 2011
terasa vedle hotelu International (49°11'43.178"N, 16°36'18.900"E)
Instalace mladého rakouského umělce Christopha Meiera vychází z detailního průzkumu brněnského městského mobiliáře. Meiera při něm zaujala modrá technická plachta, jíž bylo během stavebních úprav před hotelem Continental přikryto rané dílo významného českého sochaře Olbrama Zoubka. Tak se to, co mělo původně sloužit jako pouhá ochrana skulptury, stalo v Meierově práci samostatným uměleckým dílem. Plachta byla po jednání s majitelem budovy převezena do Vídně, kde pro ni umělec vytvořil novou konstrukční oporu, a následně navrácena zpět a umístěna před jiným hotelem, architektonicky však na velmi podobném místě, kde vytváří otevřenou sochařskou formu.

Markéta Othová, Průsmyk, 2011
zadní stěna zastávky MHD Obilní trh (49°11'54.156"N, 16°35'50.963"E)
Práce Markéty Othové dovádí do krajních mezí její tvůrčí metodu, v níž jednotlivé snímky fungují výhradně společně – jako místně specifická instalace. Černobílé fotografie, které ukazují dva identické, ovšem zrcadlově obrácené pohledy na horský průsmyk, tematizují vnitřní členění drobné modernistické stavby, na níž jsou nainstalovány, a kontrastně upozorňují její současný bezútěšný stav.

Jiří Příhoda, Interiér I.
průchod u hotelu International (49°11'41.281"N, 16°36'21.457"E)
Architektonická intervence Jiřího Příhody využívá opuštěnou mramorovou desku v průchodu hotelu International jako základ k vytvoření sterilního, horním světlem ozářeného interiéru, odděleného od vnějšku skleněnou tabulí. Prostředí na pomezí vyklizené výlohy obchodu a očím veřejnosti nemístně odhaleného obydlí nechává diváky uvažovat o tom, co je ve městě vystaveno našemu pohledu a jak se z pozorovatelů stáváme pozorovanými.

Rafani, Zahradní instalace, 2011
staveniště mezi ulicemi Benešova a Kolište (49°11'41.972"N, 16°36'55.477"E) // úterý–neděle 10–18 h
Umělecká skupina Rafani vytváří veřejný prostor v místě zřetelně privátním, totiž na stavebních pozemcích v bezprostřední blízkosti historického centra města, které jsou určeny k výstavbě administrativně-obchodního komplexu. V jeho středu Rafani nechali vybudovat malou francouzskou zahradu, jejíž ornamentální tvarosloví – odkazující k počtu členů skupiny – otevírá návštěvníkům prostor k těkavé kontemplaci.

Jiří Skála, Cizorodá tělesa, 2011
10. 6., 17 h pomník maršála Malinovského (49°11'46.049"N, 16°36'52.250"E), 11. 6., 18 h pomník Raduita de Souche (49°11'42.138"N, 16°35'55.839"E), 22. 6., 17 h pomník Edvarda Beneše (49°12'29.585"N, 16°35'32.210"E), 22. 6., 18 h pomník Rudoarmejce (49°11'58.711"N, 16°36'31.411"E)
Performanci Jiřího Skály provede v průběhu přehlídky čtyřikrát, vždy u jiného existujícího památníku, významný český rapový umělec Vladimír 518. Performance sestává z četby autorovy krátké povídky týkající se konstrukce osobní a veřejné historické paměti.

Matěj Smetana, Hvězda, 2011
světelná instalace při ulici Lužánecká (49°12'16.907"N, 16°36'27.059"E) // denně o půlnoci
Krajně omezená viditelnost instalace Matěje Smetany by měla vést k vytvoření nového městského mýtu, v němž obyvatelé ve vyprávění sdílejí zkušenost, kterou takřka nikdo z nich ve skutečnosti nezažil. Práce sestává z modelu hvězdy, která se vždy o půlnoci v záblesku reflektorů na několik okamžiků vynoří z jímky v odlehlé části parku Lužánky.

Adéla Svobodová, Bez názvu, 2011
roh ulic Uhelná a Úzká (49°11'20.188"N, 16°36'39.599"E), Veselá (49°11'45.990"N, 16°36'19.287"E)
Billboardy Adély Svobodové jsou na hranici mezi volným uměním a grafickým designem. Oproti jiným uměleckým dílům, která využívají tento nosič k propagaci (jako to činí běžná reklama), a nejsou tak schopna vzepřít se jeho komerční funkci, dosahuje Svobodová z pozic grafického designu kritické reflexe média, a navíc i silného estetického vyznění. Obraz na billboardu totiž redukuje na plochy tří základních barev (azurová, purpurová, žlutá) a černé, z nichž sestávají všechny tištěné obrazy.

Jan Šerých, Tisíc důvodů se vracet, 2011
Moravské náměstí (49°11'56.463"N, 16°36'31.215"E)
Na válci upevněná panoramatická fotografie představuje v čase zastavený zrcadlový odraz rušného náměstí v centru města. Momentní snímek, automaticky pořízený při mapování ulic pro internet, kde má sloužit k vytvoření iluze pohybu v trojrozměrném prostoru, Šerých naopak proměnil v monument daného okamžiku.

Jan Šerých, Cvrček, 2011
Alfa pasáž, Poštovská (49°11'41.355"N, 16°36'35.864"E)
Zvuková instalace využívající technologii směrových zvukových reproduktorů vnáší do rušného místa frekventované pasáže zvuk, který v nás evokuje spíše pobyt mimo město a vede k nenaplněnému hledání zdroje intenzivního zvuku, podobně jako to děláme v případě skutečného cvrčka.

Michal Škoda, Bílá, 2011
podchod na rohu ulice Dornych a Křenová, budova Městské policie (49°11'29.937"N, 16°36'53.430"E)
Michal Škoda svůj systematický zájem o významové konotace formálně reduktivních a geometrizujících tendencí přivedl na novou úroveň ve výmalbě okrajového podchodu poblíž rušné křižovatky. Neviditelné místo, kterým bychom jinak prošli bez povšimnutí, paradoxně zviditelnil jeho pečlivou rekonstrukcí. Zářivě bíle vymalovaný prostor se tak stává středem pozornosti. Práce vznikla díky laskavé podpoře uživatele budovy Městské policie, která poskytla tento prostor s vědomím, že proměna tohoto místa může některé obyvatele Brna provokovat k negativním projevům vůči provedené „bílé“ rekonstrukci.

Jiří Thýn, Světelná kompozice No. 15, 2011
fasáda do Římského náměstí, Františkánská 17 (49°11'34.347"N, 16°36'41.418"E)
Světelná plastika Jiřího Thýna vychází z tvarosloví dochovaných architektonických prvků na slepé fasádě běžného činžovního domu otočeného do skrytého náměstí v centru města. Na tyto prvky Thýn reagoval vytvořením abstraktní instalace ze zářivkových světel, která evokují užitkovou estetiku dobové reklamy, jakož i formálně reduktivní tendence minimálního umění vznikající v té době ve zcela odlišné sociální i kulturní situaci v zahraničí.