25. listopadu 2010 jsem uskutečnil v tokijském metru – na stanici Shin-Koenji linky Marunouchi – akci, která trvala přibližně hodinu a půl. S pomocí svých asistentek jsem na podlahu před brány, které kontrolují jízdenky, umístil šipky. Před dvě brány jsem umístil červené šipky s textem v japonštině “JSEM ŠŤASTNÝ” a před dvě zbývající brány modré šipky s textem “NEJSEM ŠŤASTNÝ”. U bran stály asistentky a pomocí ručních počitadel sčítaly lidi, kteří zvolili “šťastnou”, respektive “nešťastnou” bránu. Uprostřed mezi branami stála další asitentka a držela ceduli s textem “pokud máte jakoukoli otázku, nebojte se zeptat”. Hlavní myšlenka byla, že lidé jsou nuceni se ankety zúčastnit – museli se rychle rozhodnout, zda jsou šťastní nebo ne. I v případě, když si nápisů nevšimli, odpověděli. Nebyla možnost se do metra dostat a neodpovědět. Některé situace byly lehce ironické, jiné by se daly číst jako metafory. Například jeden pán chtěl projít “šťastnou branou”, ale nějaká žena bránu blokovala, protože jí nefungovala čipová karta. Tak ten pán zvolil “nešťastnou bránu”. Přitom ani jeden z nich šipky na zemi nezpozoroval. Další pán si šipek všiml a mířil do “šťastné brány”. Na poslední chvíli však změnil směr a prošel “nešťastnou branou”. Výsledek akce byl 213 nešťastných lidí a 103 šťastných lidí. Protože tento výsledek považuji za znepokojivý, rozhodl jsem se o celé akci a jejím výsledku informovat japonského císaře Akihita. Dopis, který jsem mu poslal, přikládám (viz výše). V současné chvíli od něj očekávám odpověď. Rovněž přikládám videozáznam celé akce.

Záznam: http://www.youtube.com/watch?v=nnuYFivDDtE