Pole (fr. le champ) je analytický pojem, konstrukt, který zavedl do sociologie v pol. 60. let P. Bourdieu (1928) ke zkoumání historické geneze a transformace umění a literatury. Dílčí sféry sociálního života tendují vytvářet (►) autonomní mikrokosmos, jako např. svět umění (◄). Bourdieu preferuje výraz pole (umění): fyzikální konotace posilují jeho představu silového pole, strukturovaného prostoru pozic. Pole má svůj řád (pravidla, kritéria hodnot), svoje instituce (◄) i svoji atmosféru; v historickém vývoji sílí autonomie pole vůči vnějším světům. Pole je obecnou kategorií analýzy (jakožto „mocenské pole“), ale u Bourdieu nacházíme i konkretizace jako: ekonomické, náboženské, kulturní, politické, pole módy atd.
Sociální prostor se stává polem až skrze specifickou vsázku, jíž ožije a stane se atraktivní pro ty, kdo vidí možností zhodnotit zde svoje vklady. Vsázka (enjeux) je obecné označení pro to, co je ve hře (moc peníze, talent, uplatnění). V hodnotu vsázek je třeba věřit – aktéři angažující se v „poli náboženském“ pravděpodobně nebudou věřit na hodnotu vsázek „ekonomického pole“, (nic je nepovede k zapojení se) a naopak. Pole jsou neredukovatelné universa; každé má svoji specifickou etiku, tradici – a též logiku, racionalitu či pragmatismus. Víru ve v hodnotu specifickou pro to které pole, vyjadřuje u Bourdieu pojem croyance. Další pojem, illusio, označuje vtažení, zaujetí hrou či plné vložení se (investování) do hry, ba posedlost hrou.
Bourdieu zdůrazňuje, že pole v jeho koncepci je vždy polem bojovovým: trvale převládajícím stavem tu je svár, soutěžení, zápolení; stejně jako Foucault nahlíží i vědění jako moc (► kulturní kapitál), uplatnitelnou v boji. Možnost definovat, klasifikovat, patří k centrálním kompetencím o něž se bojuje; epistemologické konflikty ve vědě jsou proto (současně) politickými boji o opanování „pole vědy“. V poli umění se střetávají obhájci pozic s vyzývateli a v zápolení deklarují autonomii či heteronomií, orthodoxií či heterodoxií, tradici či pokrok atd. jako strategické slogany. Proto také pokládá Bourdieu koncepce jako je (► svět umění), scéna či provoz umění za „bezzubé“, idealizující a svým „funkcionalismem“ zastírající konfliktní povahu skutečnosti.
Pojem pole směřuje pozornost sociologické analýzy na procesy „jejichž smysl a účel není nikým dopředu dán nebo vymyšlen“, které nelze zpětně dovést k intencím, zájmům, nebo motivům aktérů. Jakkoliv tedy není možné určovat odpovědnost či zavinění, nemohou, na druhé straně, sociální pole fungovat bez jedinců, kteří jsou sociálně predisponovaní (habitus ◄) k tomu, chovat se jako odpovědní aktéři.
Ilustrace:
Francouzské literární pole 2. poloviny 19. století. Vyobrazení k textu: Bourdieu, Pierre: The Field of Cultural Production. Edited by R.Johnson. Polity Press Cambridge UK, 1993. (str. 49)
Doplňující informace:
Bourdieu, Pierre: The Field of Cultural Production. Edited by R.Johnson. Polity Press, Cambridge, UK, 1993.
Wacquant, Loic: Pierre Bourdieu. In: R. Stones (ed.) Key Sociological Thinkers. Macmillan Press, London, 1998.
Bohn, Cornelia: Habitus und Kontext. Ein kritischer Beitrag zur Sozialtheorie Bourdieus. Westdeutscher Verlag GmbH, Opladen, 1991.
Bourdieu, Pierre: Teorie jednání. Karolinum, Praha, 1998.