Koherence (angl. coherence); původně estetická kategorie, postihující důležitost soudržnosti, spojitosti a celistvosti pro estetické vnímání uměleckého díla. Meyer Shapiro (1904 – 1996) ji zpochybnil, spolu s dalšími vlastnostmi jako jsou dokonalost, konzistence, homogennost, ukončenost apod., když ukázal, že esteticky působivé mohou být i díla, jež zůstaly nedokončené anebo které dokončili jiní autoři. Zejména u architektonických památek divák často obdivuje kompozici prvků, jež je výsledkem mnoha staletí, kombinací více různých, navzájem nekonzistentních stylů, přičemž tato nekoherence vůbec neměla být součástí původní autorské intence. Přesto diváku nebrání v estetickém zážitku, naopak, může ho posílit. Shapiro proto soudí, že koherence a jí příbuzné kategorie jsou historicky proměnlivé, percepčně i recepčně podmíněné a ve světě umění (►) je lze uplatňovat jenom hypoteticky.
Moderní (►) umění etablovalo koherenci jako legitimní praktiku a poetický princip, což vedlo k přehodnocení a významové extenzi této kategorie. Umberto Eco (nar. 1932) mluví o koherenci v souvislosti s otevřenými díly (►) a interpretační nejednoznačností, kterou jejich otevřená struktura způsobuje. Právě koherenci navrhuje jako možné kriterium pro adekvátní a smysluplnou interpretaci díla, jež by dílo posoudilo jako celek a usouvztažnilo jeho intenci s intencemi autora a příjemce.

Doplňující informace:
Shapiro, Meyer: On Perfection and Coherence in Art. In: Feagin, S. – Maynard, P. (eds.), „Aesthetics,“ Oxford University Press, Oxford/New York 1997, s. 347-350.
Shapiro, Meyer: Dokonalosť a koherencia v umení. In: Profil súčasného výtvarného umenia 4/2000, Bratislava, s. 125-128. (přel. Jozef Cseres)
Eco, Umberto: Autor a jeho interpreti. In: Eco, U., „Mysl a smysl,“ Moraviapress, Břeclav 2000, s. 149-165. (přel. Jiří Fiala)
Eco, Umberto: Meze interpretace. Karolinum, Praha 2004. (přel. Ladislav Nagy)