(o obrazu)

1,1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh.
1,2 To bylo na počátku u Boha.
1,3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic.
1,4 Co povstalo, v tom byl život a život byl světlo lidí.
1,5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
1,6 Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.
1,7 Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.
1,8 Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
1,9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
1,10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
1,11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
1,12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
1,13 Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.
1,14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
1,15 Jan o něm vydal svědectví a volal: "To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já."
1,16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.
1,17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.
1,18 Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.
1,19 Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?"
1,20 Nic nepopřel a otevřeně vyznal: "Já nejsem Mesiáš."
1,21 Znovu se ho zeptali: "Jak to tedy je? Jsi Eliáš?" Řekl: "Nejsem." "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne."
1,22 Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?"
1,23 Řekl: "Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně - jak řekl prorok Izaiáš."
1,24 Ti vyslaní byli z řad farizeů.
1,25 Otázali se ho: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?"
1,26 Jan jim odpověděl: "Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte -
1,27 ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi."
1,28 To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil.
1,29 Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.
1,30 To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já.
1,31 Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael."
1,32 Jan vydal svědectví: "Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.
1,33 A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.'
1,34 Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží."
1,35 Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků.
1,36 Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: "Hle, beránek Boží."
1,37 Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem.
1,38 Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: "Co chcete?" Řekli mu: "Rabi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?"
1,39 Odpověděl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne.
1,40 Jeden z těchto dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra.
1,41 Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: "Nalezl jsem Mesiáše (což je v překladu: Kristus)."
1,42 Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr)."
1,43 Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: "Následuj mě!"
1,44 Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova;
1,45 Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta."
1,46 Natanael mu namítl: "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" Filip mu odpoví: "Pojď a přesvědč se!"
1,47 Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází a řekl o něm: "Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti."
1,48 Řekl mu Natanael: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem."
1,49 "Mistře", řekl mu Natanael, "ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele."
1,50 Ježíš mu odpověděl: "Ty věříš proto, že jsem ti řekl: 'Viděl jsem tě pod fíkem?' Uvidíš věci daleko větší."
1,51 A dodal: "Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka."
2,1 Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka;
2,2 na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.
2,3 Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno."
2,4 Ježíš jí řekl: "Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina."
2,5 Matka řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli vám nařídí."
2,6 Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra.
2,7 Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj.
2,8 Pak jim přikázal: "Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!" Učinili tak.
2,9 Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha
2,10 a řekl mu: "Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli."
2,11 Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.
2,12 Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní.
2,13 Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma.
2,14 V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly.
2,15 Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel
2,16 a prodavačům holubů poručil: "Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!"
2,17 Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mne stráví.'
2,18 Židé mu řekli: "Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit?"
2,19 Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím."
2,20 Tu řekli Židé: "Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?"
2,21 On však mluvil o chrámu svého těla.
2,22 Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.
2,23 Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil.
2,24 Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal;
2,25 nepotřeboval, aby mu někdo o něm říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku.
3,1 Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady.
3,2 Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním."
3,3 Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."
3,4 Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit."
3,5 Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
3,6 Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.
3,7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.
3,8 Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."
3,9 Nikodém se ho otázal: "Jak se to může stát?"
3,10 Ježíš mu řekl: "Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš?
3,11 Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.
3,12 Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?
3,13 Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.
3,14 Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka,
3,15 aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.
3,16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
3,17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.
3,18 Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
3,19 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.
3,20 Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.
3,21 Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu."
3,22 Potom Ježíš odešel se svými učedníky do judské země; tam s nimi pobýval a křtil.
3,23 Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam byl dostatek vody; lidé přicházeli a dávali se křtít.
3,24 To bylo ještě před Janovým uvězněním.
3,25 Mezi učedníky Janovými a Židy došlo ke sporu o očišťování.
3,26 Přišli k Janovi a řekli mu: "Mistře, ten který byl s tebou na druhém břehu Jordánu, o němž jsi vydal dobré svědectví, nyní sám křtí a všichni chodí k němu."
3,27 Jan odpověděl: "Člověk si nic nemůže přisvojit, není-li mu to dáno z nebe.
3,28 Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce.
3,29 Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena.
3,30 On musí růst, já však se menšit.
3,31 Kdo přichází shůry, je nade všecky. Kdo pochází ze země, náleží zemi a mluví o pozemských věcech. Kdo přichází z nebe je nade všecky,
3,32 svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.
3,33 Kdo však jeho svědectví přijal, potvrdil tím, že Bůh je pravdivý.
3,34 Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti.
3,35 Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou.
3,36 Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává."
4,1 Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, jak on získává a křtí více učedníků než Jan -
4,2 ač Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci -
4,3 opustil Judsko a odešel opět do Galileje.
4,4 Musel však projít Samařskem.
4,5 Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému syny Josefovi;
4,6 tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne.
4,7 Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: "Dej mi pít!" -
4,8 Jeho učedníci odešli před tím do města, aby nakoupili něco k jídlu. -
4,9 Samařská žena mu odpoví: "Jak ty jako Žid, můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?" Židé se totiž se Samařany nestýkají.
4,10 Ježíš jí odpověděl: "Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou."
4,11 Žena mu řekla: "Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu?
4,12 Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda."
4,13 Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň
4,14 Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému."
4,15 Ta žena mu řekla: "Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu."
4,16 Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!"
4,17 Žena mu řekla: "Nemám muže." Nato jí řekl Ježíš: "Správně jsi odpověděla, že nemáš muže.
4,18 Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu."
4,19 Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok.
4,20 Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!"
4,21 Ježíš jí odpoví: "Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě.
4,22 Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů.
4,23 Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.
4,24 Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě."
4,25 Žena mu řekla: "Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko."
4,26 Ježíš jí řekl: "Já jsem to - ten, který k tobě mluví."
4,27 Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl 'nač se ptáš' nebo 'proč s ní mluvíš?'
4,28 Žena tam nechala svůj džbán a odešla do města a řekla lidem:
4,29 "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?"
4,30 Vyšli tedy z města a šli k němu.
4,31 Mezi tím ho prosili jeho učedníci: "Mistře, pojez něco!"
4,32 On jim řekl: "Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte."
4,33 Učedníci si mezi sebou říkali: "Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?"
4,34 Ježíš jim řekl: "Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.
4,35 Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni.
4,36 Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec.
4,37 Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne.
4,38 Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete."
4,39 Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: "Všecko mi řekl, co jsem dělala."
4,40 Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.
4,41 A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo.
4,42 Oné ženě pak říkali: "Teď už věříme ne proto, cos nám o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa."
4,43 Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje.
4,44 Sám totiž dosvědčil, že prorok nemá vážnosti ve své vlasti.
4,45 Když přišel do Galileje, Galilejští je přijali, protože viděli všecko, co učinil v Jeruzalémě o svátcích, které tam také slavili.
4,46 Přišel tedy opět do Kány Galilejské, kde před tím proměnil vodu ve víno. V Kafarnaum byl jeden královský služebník, jehož syn byl nemocen.
4,47 Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, vydal se k němu a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho syna, který už byl blízek smrti.
4,48 Ježíš mu odpověděl: "Neuvidíte-li zázraky a znamení, neuvěříte."
4,49 Královský služebník mu řekl: "Pane, pojď, než mé dítě umře!"
4,50 Ježíš mu odpověděl: "Vrať se domů, tvůj syn je živ!" Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.
4,51 Ještě když byl na cestě, šli mu naproti jeho sluhové a oznámili mu: "Tvůj syn žije."
4,52 Zeptal se jich, v kterou hodinu se mu začalo dařit lépe. Odpověděli mu: "Včera hodinu po poledni mu přestala horečka."
4,53 Tu otec poznal, že to bylo právě v tu chvíli, kdy mu Ježíš řekl: "Tvůj syn je živ." A uvěřil on i všichni v jeho domě. -
4,54 To druhé znamení učinil Ježíš opět v Galileji, kam přišel z Judska.

→