Gatekeeper, z angl. pojmu pro střežení vstupu (gate = brána; keep = držet, hlídat); distributor kompetentní při alokaci (◄) nedostatkových zdrojů; metafora pro roli či instituci (►), jež stojí mezi autorem a publikem a „rozhoduje o vpuštění“ do světa umění (►). Výraz gatekeeper se připisuje americkému soc. psychologovi K. Lewinovi (1890-1947), koncept „dveřníka“ je asi starší; německý sociolog L. L. Schücking (1878-1964) píše v knize Die Soziologie der literarischen Geschmacksbildung (Sociologie literárního utváření vkusu, 1923) o „strážcích brány literární slávy“ (1943:50-64), jimiž jsou např. ředitelé divadel a nakladatelé. Výraz našel uplatnění v kulturálních i mediálních studiích: Lewin, Lazarsfeld a později Merton rozpracovali pojem do představy opinion leaders, tj. názorových vůdců, kteří ovlivňují selekci jako vlivní členové publika (nikoliv tedy představitelé distribuující instituce (►). Pojem je frekventovaný v empirických pojednáních, méně v pracích teoretičtějších (Bourdieu ani Becker jej nepoužívají).
V sociologii výtvarného umění výraz vyjadřuje fakt, že distributoři nejsou neutrální (zaujatí jen vnější „kvalitou“); nýbrž jsou nositeli konkrétních zájmů, jež uplatňují v procesech selekce (exkluze/inkulze), čímž spoluvytvářejí (►) reputaci autora. Gatekeeperem jsou tu zejména výstavní instituce a jejich pracovníci (kurátoři, členové jury významných přehlídek, kritici, recenzenti a teoretici vůbec - především kunsthistoricky kvalifikovaní a dále soukromí galeristé, sběratelé, obchodníci s uměním). Navzdory užívání singuláru, se v reálu uplatňuje zpravidla několik „gatekeeperů“ (funguje několik úrovní procesu „vpuštění dovnitř“). Zřejmé jsou tu dva dynamismy:
1) Tlak podpůrných složek kolem autora (jádra světa umění) se střetává s objevitelskou motivací (inovace ►) gatekeepera; s opakovanou kooperací pak roste pravděpodobnost „objevu“ v určitém sektoru světa umění. Analogicky sportu, jde „hledání talentů“ do nižších a nižších věkových kategorií, což indikuje pokles role řemesla i osobnostní vyzrálosti (ve prospěch inovací, nápadů, jež zapadají do evolučních schémat historiků).
2) Distributoři jsou senzitivní na požadavky příjemců; poptávku chtějí uspokojit podle konstruovaných schémat „zájmu publika“ (čímž fakticky tak modelují nabídku). Zájem publika o kvalitní (resp. zábavnou, rozptylující či šokující) produkci utváří fenomén atraktivity (► pozornost), čímž se i publikum podílí na gatekeepingu (byť nepřímo a často produkujíce „nezamýšlené důsledky“)

Doplňující informace:
Schücking, L. L.: Sociologia literárneho vkusu, Trnava, 1943. (doslov M. Bakoš)