Devět vteřin ticha | Nine Seconds of Silence. Animace, 18 s., 2000 (Lajce a Majdě.)
Společně s Magdalenou Hrubou.
■
(...) Ještě přímočařeji je vzájemně provázaná konstrukce času a pohybu uchopena ve strukturní animaci Devět vteřin ticha (2000) Filipa Cenka a Magdaleny Hrubé. V krátkém filmu sledujeme návrat psa Lajky – první živé bytosti, která se dostala na oběžnou dráhu planety Země. Schematizovaný pes Lajka letí nejprve volným pádem stratosférou a pak je jeho let zbrzděn padákem v oblačných vrstvách těsně nad zemí. Tento náraz je přesně zachycen drobným pohybem, kterým se hlavní postava po otevření padáku odpoutává od spodního rámu filmu, kam byla předtím zatlačena volným pádem. Zvolené médium není tematizováno pouze názvem a použitím němého filmu, ale i druhou částí, v níž je materiál promítán negativně. Narativní moc filmu je však nejsilněji postižena samotným námětem, v němž umění buduje paralelní světy tím, že zachraňuje historií k smrti odsouzeného prvního sovětského „kosmonauta“. — Karel Císař (in: Věci, o kterých s nikým nemluvím, Agite/Fra, 2010)
–
(...) The inter-related construction of time and motion is approached in an even more straightforward manner in the structural animation Nine Seconds of Silence (2000) by Filip Cenek and Magdalena Hrubá. In this short film we watch the return of the dog Laika – the first living being sent onto orbit around planet Earth. The schematized dog Laika flies at first by free fall through the stratosphere until its flight is slowed down by a parachute in the layers of clouds immediately above earth. The impact is accurately captured by a small movement by which the main character releases itself, once the parachute is opened, from the bottom frame of the film, to which it had been driven by the free fall. The selected medium is not thematized only by the title and using silent film, but also by the second part where the material is shown in the negative. However, the powerful narrative of the film is reinforced even more by the theme itself in which art builds parallel worlds by saving the first Russian “cosmonaut” destined for death by history. — Karel Císař (in: Věci, o kterých s nikým nemluvím, Agite/Fra, 2010)
■
Mých oblíbených Devět vteřin ticha je opravdová animační mikrostory: je to „pouze“ všední let parašutisty ovzduším, pojednaný tak, abychom o statické postavičce věděli, že sviští prostorem k zemi. Náhle se však barvy obrátí a my sledujeme tutéž scénu inverzně. Na ploše několika sekund se rozprostře drama samotného příběhu i našeho vnímání. (...) — Jiří Ptáček (in: Karaoke je slovní fotbal na všechny slabiky, OGV Jihlava, 2004)
–
My favourite Nine Seconds of Silence is a true animated micro-story: it is “only” the ordinary fall of a parachutist through the air, but treated in such a way that we would know that the static little figure is whizzing through space towards the earth. Suddenly, however, the colours turn over and we are following the same scene inversely. For several seconds on the surface the drama of the story itself unfolds together with our perception of it. (...) — Jiří Ptáček (in: Karaoke je slovní fotbal na všechny slabiky, OGV Jihlava, 2004)