Dekonstrukce (fr. déconstruction); pojem označující postmoderní (►) filozofickou pozici, intelektuální či politologickou strategii, způsob čtení, analýzy a interpretace textů a posléze též estetický princip. Dekonstrukce se obvykle spojuje se jménem Jacquesa Derridy (1930 – 2004), který přišel s anti-totalitárním způsobem filozofování, jež nechápe texty jako uzavřené struktury se stabilními centry, nýbrž jako dynamické, otevřené a decentralizované procesy bez hranic diferenčního (►) odkazování. Dekonstrukce v Derridově pojetí nemá ambici stát se teorií či dokonce systémovou metodou, spíš ji lze chápat jako program nebo strategii nemetafyzické reflexe a kritické analýzy tradičného myšlení a jeho logocentrické orientace. Ve svých praktikách sbližuje filozofické a vědecké poznání s uměleckými a estetickými postupy. Charakteristické znaky dekonstruktivistických postupů jsou dynamičnost a procesuálnost, odhalování skrytých, nejednoznačných a logice odolávajících významů a vztahů, akcentování těch prvků a detailů v textu, jež tradiční přístupy považují za marginální či bezvýznamné, hledání transverzálních a multilaterálních relací mezi zdánlivě nesouvisejícími texty, procesuálně laděný kategoriální aparát (psaní, stopa, ruptura ►, odkládání, a pod.). Ačkoli se strategie dekonstruktivistického čtení uplatnila především ve filozofii a literární vědě, důležitým inspiračním zdrojem pro ni bylo moderní (►) umění, zejména strukturální malířská abstrakce a vizuální a fónická poesie. Byli to však až poststrukturalističtí (►) filozofové, kteří odhalili postupy moderních (►) a postmoderních (►) umělců a literátů v nových interpretačních kontextech, jejichž důležitou součástí byla právě dekonstrukce.