Marie Ester Hájková: Chemie, instalace (kombinovaná technika, akvarel, kresba, fotografie, digitální tisk), A6–A4, 2010
Klauzurní práce, letní semestr 2009/2010
■
Od začátku svého studia na FaVU jsem přemýšlela, co mě na umění vlastně zajímá. Tuto otázku jsem si nikdy předtím nekladla. Zneklidňovala mě, protože bych přeci měla vědět, proč to chci dělat. Nebo bych aspoň měla mít pocit, že nemůžu jinak. Jistě to zapříčinilo zdejší prostředí, jež se coby instituce i působiště konkrétních osob stává interaktivní platformou na poli výtvarného umění. Přepadly mě pochybnosti. Najednou jsem nucena se obhajovat. Je třeba hledat argumenty a vysvětlení pro věci, které vznikají intuitivně. Je třeba produkovat. Je třeba prezentovat a hlavně komunikovat a to vždy a všude. — Proč ostatní mají zájem a mě vše tak nechává chladnou? Asi jsem staromódní. Současná kultura mě nakonec vůbec nezajímá. Akorát otravuje. — Nechci kritizovat, nechci nic předstírat, nechci se účastnit konceptuální senzace ani jiných trendů. Chci přát zejména těm, kteří věří ve svůj talent a mají dostatek ambicí ho uplatňovat. — Mě okouzlila myšlenka propojit vědu a umění. Počala jsem spatřovat romantické výjevy, které mě nesmírně poutaly a inspirovaly. Věda mě vždy zajímala, zejména chemie. Nikdy jsem však nebyla schopna vědě porozumět exaktně. Chemie je pro mě romantický pojem, nevysvětlitelná přitažlivost, abstrakce budoucnosti, prostor chemie je v gestu, dotyku, intonaci, výrazu. Chemie ovlivňuje a koriguje všechny naše smysly. Začala jsem skrze chemii pohlížet sama na sebe. To, jak se proměňuji, když na mě působí. Rozhodla jsem se chemii zkoumat po svém. Napadala mne různá slova, začala jsem k nim přiřazovat své vlastní definice. — V mysli se mi vynořilo slovo metamorfocitilin, v chemickém názvosloví neexistující pojem, ale pro mě toto slovo představuje zásadní esenciální obsah mé existence. Metamorfocitilin je látka, která funguje jako katalyzátor neustálé činnosti hmotných a nehmotných částí osobnosti. Lék nebo zkáza. Může vyvolávat bezpohlavní pocit. — Lyrické rovnice a vzorce, vesmírná energie propojená s genetikou. Osobní matematika. Metamorfocitilin se vizuálně přibližuje matným kovům, pilulkám, nebo zeleným kamenům. Někdy je smývatelný. Poskytuje bohatou škálu procesů a reakcí. Každá molekula prochází zlými a dobrými cykly. Promítá se do fyzického světa a vrůstá zpět. Je to flexibilní difúze. — Skrze všechny tyto asociace mi došlo, že to co mi nejvíce chybí je disciplína a řád. Nalézám ji tedy v chemii. (M. H.)