Školní cvičení na téma „Boudník“, 8mm film (čb), 7:20 min., feat. M. D., 1999/2001.
Společně s Magdalenou Hrubou.
■
(...) Právě posouvání vjemové hladiny mě zaujalo rovněž u „Art first has to be defined“. V 8mm černobílém záznamu dívky ve městě se začnou objevovat drobné, dodatečně provedené kresby. Spolu se slovem „Boudník“, které se před námi na okamžik objeví, se tak filmový materiál stává velmi konkrétní prostředkem, jímž lze nacházet obrazy tam, kde na ně nejsme zvyklí nebo kde jsme na hledání rezignovali. Těmito několika „vsuvkami“ se i celý film dává poznat jako estetický přepis reality. — Jiří Ptáček (in: Karaoke je slovní fotbal na všechny slabiky, OGV Jihlava, 2004)
–
(...) Small, subsequently accompanied drawings start to enter onto an 8mm black-and-white recording. Along with the word “Boudník” – which for a moment appears before our eyes – the filmed material becomes a very concrete means which allows pictures to be found there, where we are not used to finding them, or where we have given up looking. And by these several “interpolations” the whole film can be understood as an aesthetic transcription of reality. — Jiří Ptáček (in: Karaoke je slovní fotbal na všechny slabiky, OGV Jihlava, 2004)
■
Téměř deníkový záznam pohybu dívky v městském prostředí evokuje polozapomenuté vzpomínky. Film je zrychlován, zpomalován, jsou v něm akcentovány určité okamžiky, stejně jako je změna rychlosti nabídnutím zážitku jiného prožitku času. Obrazově film vychází z avantgardní kinematografie 30. let (odkazem k Bezúčelné procházce Alexandra Hammida), do jisté míry i z poetiky amatérského filmu. Zároveň jde o záznam aktu projekce (videozáznam promítání filmu), přes který jsou dodatečně dokresleny texty a drobné kresbičky. To nás vede k uvědomění, že nesledujeme pouze film, ale zároveň jeho povrch, respektive povrch projekce. Tento okamžik znejistění nás nutí k pohybu mezi rámem, jeho vnitřkem a jeho okolím. Tyto zásahy jsou ale i osobním komentářem, nenápadnou reflexí autora uvnitř samotného díla. — Martin Blažíček