Alokace (angl. allocation); přidělování či distribuce, rozumí se zdrojů, jež jsou pokládány za vzácné, nedostatkové: včetně sociálního uznání (► status); souvisí též s pojmem kulturní kapitál (►). Umění je nedostatkovým zdrojem v několika významech slova: dílo je (v estetice novověku) definováno jako jedinečné, (neduplikovatelné) a je tedy luxusním předmětem, ať již je to měřeno ekonomickými náklady pořízení či časem na konzumpci (►), jež je luxusem neproduktivní činnosti pro lidi pohlcené obstaráváním utilit; nebo nesnadnou aktivitou při malé kompetence k rozumění, jíž se projevují znevýhodňující podmínky socializace. Z perspektivy producentů je hlavním nedostatkovým zdrojem pozornost (►) adresátů, kterou musí objekt umění získat. V analýzách distribučních mechanismů mají významnou mocenskou pozici, ti kdo ji mohou ovlivňovat (kritici, recenzenti, ředitelé výstavních a publikačních institucí, pracovníci médií; také ale ekonomicky vlivní participanti na distribuci děl, jejichž vliv je méně rozpoznatelný), tj. všichni v pozici gatekeeper (►). Je tedy zřejmé, že produkce umění bez dostatečné podpory na úrovni alokace nemůže dojít umělecké reputace (►) a že vysoká kultura napomáhá hierarchizaci společnosti.