Pracujeme s neřestí nebo s uměleckou či přírodní vadou a práce musí spočívat v přehánění, aby se tomu lidé smáli. Výsledek je nevyhnutelně monstrum, cosi, co kdyby bylo zvažováno samo o sobě, nemohlo by obsahovat žádnou pravdu, a tedy ani krásu. Abychom pochopili jeho pravdivost a krásu, musíme je posuzovat ve vztahu k jeho vzoru. Takto opouštíme pole čiré fantazie. Abychom se té neřesti či té vadě smáli anebo se jim vysmáli, musíme žertovat i s uměleckým nástrojem, uvědomovat si svou hru, která může být krutá, která nemusí mít pokaždé zlomyslný záměr, a může mít i záměr vážný (...).